V centru středu pozornosti jsou zakázky za miliardy korun z období vlády Petr Fiala a působení tehdejší ministryně obrany Jany Černochové. Právě tato éra je dnes podrobována detailní kontrole.
Zásadní otázka zní jednoduše: Co za ty peníze Česká republika vlastně získala?
Podle kontrolních závěrů a zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu nikoli to, co
by odpovídalo rekordnímu růstu rozpočtu. Kontroly opakovaně poukazují na fakt,
že dramatické navyšování výdajů na obranu se nepromítlo do skutečného posílení
schopností Armády ČR. Jinými slovy – miliardy tekly, ale efekt zůstával za
očekáváním.
A právě to je terčem kritiky ze strany současného vedení ministerstva, kdy se v
minulých letech více řešilo, „kolik utratíme“, než „co za to dostaneme“.
Éra vlády Petra Fialy byla posedlá jedním číslem – procentem HDP na obranu.
Politická reprezentace se snažila přiblížit aliančnímu závazku za každou cenu,
aniž by důsledně řešila efektivitu jednotlivých projektů. Nové vedení
ministerstva obrany to říká bez obalu: „Bezhlavé utrácení není obranná
politika.“ Stávající vláda proto odmítá pokračovat v přístupu, kdy se úspěch
měří pouze výší rozpočtu a místo toho chce hodnotit konkrétní přínos pro
obranyschopnost.
Od roku 2014 vzrostl rozpočet ministerstva obrany o zhruba 400 %. Takový nárůst
by měl být vidět na první pohled. Realita je ale jiná. Armáda se potýká s
nedostatkem vojáků, stárnutím personálu, nenaplněností útvarů a problémy s
náborem. Technika a výzbroj balancuje na hranici (ale i za hranicí) životnosti.
Technické modernizace často provázely průtahy, nejasnosti nebo otázky kolem
efektivity.
To vše podle současného vedení ukazuje na systémové selhání, které nelze
přehlížet.
Ministerstvo obrany nyní prověřuje několika audity historii zakázek a zároveň
se zabývá i případy, které řeší orgány činné v trestním řízení. Právě proto je
dnes na místě postupovat v této věci bez předjímání závěrů a odpovědnosti v rámci
jednotlivých kauz. Jedno je ale jisté: kontrola bude důsledná a může přinést
nepříjemná zjištění.
Do celé debaty navíc vstupuje tvrdý ekonomický fakt: deficit státního rozpočtu
ve výši 310 miliard korun. V takové situaci si Česká republika podle vlády
nemůže dovolit experimenty ani další nekontrolované utrácení. Současných 2 %
HDP na obranu tak kabinet považuje za maximum možného. Přesto armádě meziročně
přidal 13 miliard korun – ovšem s důrazem na efektivitu.
Vláda Andreje Babiše zároveň potvrzuje, že respektuje
závazky vůči NATO, včetně cíle 2 % HDP.
Odmítá však politické tlaky na skokové navyšování výdajů na 3,5 nebo dokonce 5
% HDP. Takové návrhy označuje za odtržené od reality. „Nejde o to utratit co
nejvíce, ale utratit správně,“ zaznívá z vlády. Současný kabinet se snaží
nastavit nový kurz: méně PR, více výsledků. Vedle techniky chce investovat
hlavně do lidí – tedy do stabilizace a omlazení armády, která dnes čelí vážné
personální krizi. Jedná se i o „prostorovou nerovnováhu“, a potřebu změny v jejím
velení a řízení. Audit zakázek z minulosti má přitom ukázat, kde přesně se
stala chyba.
Jedna věc je ale už teď zřejmá: samotná čísla bezpečnost nezajistí Česká republika teď stojí před úkolem vrátit obranné politice smysl. Je potřeba nikoliv pouze reorganizovat ministerstvo obrany s cílem efektivně a moderně řídit resort, ale přidělené finanční prostředky využívat způsoby, které zásadně posílí schopnosti všech druhů vojsk tak, aby byly schopné čelit aktuálním, a hlavně budoucím bezpečnostním hrozbám a rizikům. Taková by měla být i nová Koncepce výstavby AČR do roku 2040.
