Pak je tu ale menší skupina těch, kteří mají potřebu vstupovat do politiky zvláštním způsobem. Najednou slyšíme poučování, moralizování a přesvědčování ostatních, že právě jejich pohled na svět je ten jediný správný. A kdo si dovolí nesouhlasit, je automaticky odsouzen k urážkám.

Ukázky podobných vyjádření vidíme dnes a denně. Nejde o to, že by umělci neměli mít názor, samozřejmě mají. Problém je ve chvíli, kdy se z názoru stává „jediná pravda“, kterou se snaží vnucovat ostatním.

Známá tvář ještě neznamená neomylnost a nemyslím si, že zrovna Čermák je tím výkonným nestranným umělcem, který by měl někde někoho zastupovat.