Namísto dřívějších  oslavných  ód, vizí na jeho další  ospravedlňující  se rozšiřování,  posilování své role v Evropě  k odstrašení imperiálních choutek současného Putinova  Ruska se alespoň dle mainstreamových  médií  nachází  spíše v období klinické smrti, v lepším případě na potápějícím se Titaniku.

    Je  zřejmě předčasné hovořit , že se blíží po více než 35 letech  naplnění vizí a představ Václava Havla,který v době převratných geopolitických změn  snil o rozpuštění obou tehdejších hlavních vojenskopolitických bloků, Varšavské smlouvy a NATO.  Nicméně  výroky  nejen současného  amerického prezidenta   Donalda  Trumpa  k další roli a setrvání USA v NATO, namátkou jeho zvažování stažení USA z NATO, vzhledem k tomu že se spojenci nezapojili do války s Iránem, znamenají možná více než  jen pomyslný lakmusový papír.

      Skutečností je, že NATO  již dávno není obranný pakt, kterým ale ve skutečnosti ani nikdy nebyl.  Příchuť  s dlouhodobými  následky  jeho válečných výprav  zažily  desítky států, z nichž některé se s následky vyrovnávají dodnes. Uvádět  celkový počet  napadených států, vojenských konfliktů a invazí NATO od svého založení by bylo pomyslným nošením dříví do lesa.

     Ke škodě věci, NATO  v čele  s hlavním hegemonem USA  namísto svého rozpuštění poté kdy došlo k rozpadu Varšavské smlouvy,  zneužilo období  destabilizace  Ruské federace (ne)vedené  tehdejším prezidentem Borisem Jelcinem, proslulým  svým alkoholismem, skandály při zahraničních cestách a  přivedením  své země téměř k ekonomickému kolapsu,  k nabrání  směru  dalších vojenských invazí  a příprav  k  dalšímu  rozšiřování  NATO o další státy.  Současný  svět  tak dnes  stojí  na  pomyslné  křižovatce.  Křižovatce  zachování  nebo  zániku  lidské  civilizace na Zemi, ke které svou  válečnou imperiální politikou značnou měrou přispělo NATO  za dobu svého působení  77 let.