Nejviditelnějším příkladem je kauza trestního senátu 7 To, v němž působí soudci Richard Petrásek a Alexander Sotolář. Ve veřejně popsaném případě došlo k situaci, kdy písemné rozhodnutí soudu obsahovalo opačný výsledek, než jaký byl zachycen v protokolu o hlasování. Takový rozpor není pouhou procesní vadou – jde o zásah do samotné identity soudního rozhodnutí. Rozhodnutí soudu je totiž definováno výsledkem hlasování senátu. Pokud tento výsledek není respektován, přestává být soudní rozhodování předvídatelné a kontrolovatelné.
Ještě závažnější je zjištění, že ze spisu měla být odstraněna původní obálka obsahující protokol o hlasování a nahrazena jinou. Takový zásah nelze bagatelizovat jako administrativní chybu. Protokol o hlasování je chráněným prvkem soudního procesu, který zajišťuje autenticitu rozhodování. Jakmile je jeho integrita narušena, dochází k zásahu do legality celého řízení. Fotodokumentace spisu, která odhalila rozdíly mezi původní a novou obálkou, představuje mimořádně silný důkazní prvek, který zpochybňuje oficiální verzi událostí.
Odpovědnost senátu 7 To je v tomto kontextu zásadní. Předseda senátu Richard Petrásek byl za pochybení postižen výtkou, což představuje formální uznání jeho odpovědnosti. Tato reakce je však zcela nepřiměřená závažnosti skutku. Výtkou lze řešit drobné nedostatky, nikoli situace, kdy je zpochybněna autenticita soudního rozhodnutí a integrita spisu. Tím, že byla věc uzavřena tímto způsobem, došlo fakticky k jejímu procesnímu „uzamčení“, neboť další kárný postih je nyní vyloučen.
Role soudce Alexandra Sotoláře zůstává formálně neprokázaná, nicméně nelze ji hodnotit izolovaně. Jeho předchozí kárné postihy za manipulaci s protokolací a skutečnost, že v této věci působil jako soudce zpravodaj s předem připraveným rozhodnutím, vytvářejí kontext, který zásadně oslabuje důvěru v transparentnost rozhodovacího procesu. Nejde o důkaz viny, ale o kumulaci okolností, které nelze ignorovat.
Klíčovou roli však sehrává předsedkyně Městského soudu v Praze. Její rozhodnutí kvalifikovat takto závažné pochybení jako drobný nedostatek řešitelný výtkou představuje zásadní selhání ve výkonu státní správy soudu. Předseda soudu má povinnost nejen reagovat, ale reagovat adekvátně. Pokud je zásah do integrity soudního spisu vyhodnocen jako bagatelní pochybení, dochází k podcenění situace s dalekosáhlými důsledky. Právě toto rozhodnutí totiž zabránilo tomu, aby byl případ podroben standardnímu kárnému řízení.
Ještě závažnější je, že obdobné problémy se objevují i mimo trestní agendu. V insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze spol. GARPO s.r.o., jsou namítány opakované nestandardní postupy soudce, které podle podání zástupce věřitelů systematicky znevýhodňují jednu procesní stranu. Konkrétně jde o opakované vyžadování plné moci, která je již součástí spisu, stanovování nepřiměřeně krátkých lhůt a vytváření procesních překážek, jež mohou být vnímány jako účelové ztěžování výkonu práv účastníků řízení. Takové jednání samo o sobě nemusí vždy znamenat přímé porušení zákona, ale v kumulaci vytváří prostředí, které je v rozporu s principem rovnosti účastníků řízení a nestrannosti soudu.
Tento podklad je zásadní právě v tom, že potvrzuje, že nejde o izolovaný exces jednoho senátu, ale o širší problém procesní kultury. Pokud se v různých agendách opakují postupy, které vyvolávají pochybnosti o nestrannosti, transparentnosti a rovnosti zbraní, je na místě hovořit o systémovém selhání, nikoli o jednotlivých chybách.
Do této struktury zapadá i role Ministerstva spravedlnosti. To sice využilo stížnost pro porušení zákona a dosáhlo zrušení vadného rozhodnutí, čímž napravilo konkrétní nespravedlnost. Tím však jeho role nekončí. Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy soudů a má povinnost vytvářet podmínky pro řádný výkon soudnictví. Pokud připustí, že zásah do integrity soudního spisu je uzavřen pouhou výtkou, a následně se dovolává překážky věci rozhodnuté, fakticky rezignuje na svou systémovou roli.
Celá situace tak vykazuje znaky trojího selhání. Senát 7 To selhal v samotném výkonu soudnictví. Předsedkyně soudu selhala v adekvátní reakci na toto pochybení. Ministerstvo spravedlnosti selhalo v systémové korekci, když nedokázalo zabránit tomu, aby takto závažná věc byla procesně „spotřebována“ bez možnosti přísnějšího postihu.
Důsledkem není pouze konkrétní procesní vada, ale hlubší eroze důvěry v justici. Pokud totiž účastník řízení získá důvodné podezření, že soudní spis může být měněn, že procesní pravidla mohou být ohýbána a že takové jednání zůstane bez adekvátní sankce, přestává být soudnictví vnímáno jako garant spravedlnosti. A právě to je nejzávažnější aspekt celé věci – nikoli jednotlivé pochybení, ale ztráta důvěry v systém jako takový.
Zdroj:
DRTINA, M., 2026. Ostuda justice. Advokát, který odhalil čachry u soudu, popsal detaily. Česká justice, 1. 4. 2026.
DRTINA, M., 2026. Čachry se spisem v kauze Ukrajinky. Soudce vytrhl obálku, ministr Tejc zasáhl. Česká justice, 30. 3. 2026.
DIMUN, P., 2026. Čachry s obálkami u pražského soudu: Soudce manipuloval se spisem, zasáhl Nejvyšší soud. INFO.CZ, 27. 3. 2026.
EPOCH TIMES, 2026. Soudce protizákonně vyměnil ve spisu obálku s hlasováním soudců. Epoch Times, 6. 4. 2026.
NEJVYŠŠÍ SOUD, 2026. Rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona (sp. zn. 4 Tz 2/2026).
