Podle některých bezpečnostních expertů tím prý „legitimizují ruskou propagandu“. Jenže podobná tvrzení mají jeden zásadní problém posouvají Českou republiku na velmi tenký led, kde se z demokratické diskuse stává kontrolovaný prostor, ve kterém je určováno, kdo smí mluvit a kde.
Svoboda slova není jen pro „správné“ názory
Základní princip demokracie je jednoduchý: svoboda slova platí pro všechny, ne jen pro ty, jejichž názory jsou zrovna v souladu s linií veřejnoprávních médií a bezpečnostních služeb nebo většinovým mediálním narativem.
Argument, že politik „nesmí“ mluvit s určitým médiem, protože je označeno za problematické, je ve své podstatě nebezpečný. Kdo určí hranici? A kdo rozhodne, které médium je ještě „v pořádku“ a které už ne? Tady nejde o konkrétní web. Jde o princip.
Když rozhovor není „správně“, přichází nálepky
Klasika posledních let: jakmile někdo poskytne rozhovor jinam než „schváleným“ médiím, okamžitě se vytahují nálepky o propagandě. V tomto směru nepřekvapily ani Novinky.cz nebo pořad ČT – Reportéři ČT.
Realita je přitom mnohem prostší. Rozhovory poskytuji tam, kde nejsou moje slova překrucována, vytrhávána z kontextu a kde jsou odpovědi zveřejněny tak, jak skutečně zazněly. To by měla být samozřejmost, nikoli důvod k podezírání.
Pokud má někdo potřebu místo věcné debaty pouze nálepkovat a zpochybňovat, spíše tím ukazuje vlastní problém s pluralitou názorů než cokoliv jiného.
Už jsme to zažili: blokace webů po roce 2022
Stačí se vrátit o pár let zpět. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 došlo k bezprecedentnímu kroku sdružení CZ.NIC na doporučení vlády a bezpečnostních složek zablokovalo několik webů označených za „dezinformační“.
Ano, Nejvyšší správní soud v roce 2023 rozhodl, že tento krok nebyl protizákonný. Jenže tím debata neskončila. Naopak další právní názory a následné informace z roku 2024 poukázaly na to, že blokace některých serverů byla právně sporná, ne-li přímo nezákonná. Jinými slovy: stát se pohyboval na hraně, možná i za ní. To je zásadní varování.
Dvojí metr a účelová hysterie
Dnes sledujeme podobný vzorec jen místo blokace přichází mediální tlak a snaha o diskreditaci. Politici jsou kritizováni za to, že odpovídají na otázky. Ne za to, co říkají, ale komu to říkají. To je absurdní.
Pokud někdo tvrdí, že obsah je manipulativní nebo nepravdivý, má ho vyvracet argumenty. Ne umlčovat lidi nebo je odrazovat od komunikace. Demokratická společnost přece nestojí na tom, že se některým médiím „zakáže přístup“, ale na otevřené konfrontaci názorů. Navíc zaznívají výroky bývalých zpravodajců, kteří politiky označují urážlivými výrazy nebo jim podsouvají motivace bez důkazů. Takový přístup není odborný, ale je to ideologický tlak.
Nebezpečný precedens
Pokud přijmeme logiku, že některá média jsou „nepřijatelná“ a komunikace s nimi je nežádoucí, otevíráme dveře něčemu mnohem horšímu: dnes „dezinformační weby“ a zítra nepohodlné komentáře a pozítří běžní občané s „nevhodným“ názorem.
Historie opakovaně ukazuje, že omezení svobody slova nezačíná velkým zákazem, ale malými, zdánlivě „rozumnými“ kroky.
Demokracie není pohodlí
Celá kauza kolem serveru neČT24 není jen o jednom médiu nebo několika politicích. Je to test, zda si Česká republika udrží skutečnou svobodu projevu, nebo se vydá cestou, kde budou názory filtrovány podle toho, kdo je schvaluje. Demokracie není o pohodlí. Je o tom, že sneseme i názory, se kterými nesouhlasíme. Jakmile začneme určovat, kdo smí mluvit a kde přestáváme být svobodnou společností.
