Já se pokusím výrazně stručněji než při tom našem prvním projednání tohoto sněmovního tisku shrnout, protože opravdu stav legislativní nouze není něčím neobvyklým, co bychom měli přejít mlčením, shrnout velmi rychle zásadní výhrady za nás, za občanské demokraty k použití tohoto institutu. Půjdu opravdu po jednotlivých bodech a podmínkách, tak jak jsou v jednacím řádu naší Poslanecké sněmovny a v ustálené dlouhodobé jednoznačné judikatuře Ústavního soudu vymezeny.
Navazuju na pana kolegu, ctěného kolegu, prostřednictvím pana předsedajícího, Jana Jakoba, který zdůraznil to, že vyhlášení nebo nevyhlášení potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze není běžnou procedurou, ale má ústavní rozměr. To říká jak doktrína, jak všechny komentáře k jednacímu řádu Poslanecké sněmovny, tak to potvrzuje Ústavní soud ve své četné judikatuře. Čili projednáváme skutečně něco, co není na rovině běžného práva, běžných zákonů, ale projednáváme něco, co má ústavní rozměr. Toť jedno zdůraznění.
Druhé zdůraznění. Proč je opravdu věc potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, brát zcela vážně to, že Ústavní soud v mnoha svých nálezech, které se týkají podmínek vyhlášení stavu legislativní nouze, mnohokrát zopakoval, že posuzování těchto podmínek je nutné brát restriktivně a přistupovat k němu s velkým respektem a s velkou opatrností a s velmi restriktivním přístupem.
Tak jdu na ty jednotlivé podmínky, tak jak jsou vymezeny v § 99 jednacího řádu. Mimořádné okolnosti. Já jsem tady už při prvním projednání zdůrazňoval, že mimořádnými okolnostmi mohou být jak jevy přírodního charakteru, tak jevy společenského charakteru, tak jevy ekonomického, geopolitického charakteru. Ta mimořádnost toho jevu – skutečně asi řeknu v podobě války, konfliktu na Blízkém východě s těmi geopolitickými dopady, které prostě při propojené ekonomice mohou nastat, tak to je možná jedna z mála podmínek, u kterých bych dokázal přimhouřit oči a říci, že může být pravděpodobně v dnešní aktuální politické situaci nebo geopolitické situaci ve světě splněn.
To, co pak dál zákonodárce a Ústavní soud předepisuje, je to, že v souvislosti, v příčinné souvislosti s tou mimořádnou okolností musí nastat jedna ze dvou alternativních variant, buď zásadní ohrožení základních práv a svobod občanů nebo bezpečnosti státu a nebo právě ten případ značných hospodářských škod. Jedna ze dvou těchto alternativních možností musí v kombinaci jsou mimořádnou okolností nastat. Základní práva a svobody občanů této země rozhodně nejsou – a teď to velmi zjednoduším – Hormuzem a počínáním velkého oranžového muže za oceánem ohrožena. Opravdu nikdo z nás tady v České republice nevidí, že by v tuto chvilku základní práva a svobody českých občanů byly nějakým způsobem ohroženy.
Já to řeknu natvrdo, tak jak jsem to zopakoval při prvním projednání. Základní práva a svobody. Tím, že tato vláda nepoužila Ctrl+C Ctrl+V, pak bych tady nemohl být tak přísný. Náš návrh zákona z předchozího volebního období k regulaci cen energií, tak tím, že vláda do zákona nedala kompenzace pro podnikatele v případě, že je přinutí oním vládním nařízením, ke kterému si teď žádá o zmocnění, tak pokud přinutí podnikatele prodávat za podnákladové ceny bez jakékoliv kompenzace, tak naopak vláda tím ohrožuje základní práva a svobody českých občanů, třeba právo svobodně podnikat, třeba vlastnické právo a tak dále.
Takže tuto podmínku vláda rozhodně neplní, dokonce ji tím návrhem aktivně porušuje. Co se týká značných hospodářských škod, paní ministryně financí na jednání rozpočtového výboru odhadla dopady, souhrnné dopady té dnešní situace na 1 miliardu korun měsíčně. Doufám že... (Ministryně Schillerová reaguje mimo mikrofon.) Do spotřební daně, ano, na 1 miliardu korun. Ono se to nedá nijak jako měřit, protože ten pojem značné hospodářské škody je velmi široký.
Já teď jdu k té číslovce. Jsem rád a nijak se nezlobím za to upřesnění teď s paní ministryní, s tou můžeme takto napřímo, takže jsem rád, že to paní ministryně potvrzuje. Paní ministryně současně při prvním projednání návrhu zákona tady zmiňovala ten v zásadě poslední, nejdůležitější, časově nejaktuálnější judikát Ústavního soudu, který se týkal předchozího volebního období a potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze v souvislosti s valorizací důchodů. Tehdy naše vláda u Ústavního soudu uspěla. To je důležité říct, to tady tehdy paní ministryně neuvedla přesně.
Takže naše vláda obhájila ústavnost svého tehdejšího postupu. Ale já ten judikát zmiňuju z toho důvodu, že on krásně ukazoval, v jakém zhruba rozsahu musí být, tu přesnou číslovku nám nikdy Ústavní soud nedá, ale v jakém rozsahu musí být ty dopady, aby byla naplněna podmínka značných hospodářských škod. A tehdy u valorizace penzí se týkalo o dopady v řádu desítek miliard korun. Ale pozor, ne jednorázově v průběhu jednoho roku, ale v zásadě opakovaně, dlouhodobě do budoucna. Ty dopady se propisovaly v zásadě od okamžiku, kdy jsme s valorizací penzí pohnuli, do budoucna. Jinými slovy, dostávám se k tomu, že 1 miliarda korun dopadu do spotřební daně měsíčně rozhodně nesplňuje podmínku značné hospodářské škody, tak jak ji judikatura Ústavního soudu vyžaduje.
Poslední věc, kterou jsem zmiňoval při prvním projednání, opravdu k podmínkám potvrzení či nepotvrzení stavu legislativní nouze, je něco, co není napsáno v § 99 zákona o jednacím řádu. Je nutné dohledat to v judikatuře Ústavního soudu a Ústavní soud právě v onom klíčovém nálezu, v tom plenárním nálezu 30/2023 v bodech 88 a 89 odůvodnění tohoto plenárního nálezu, přidal k ústavním zákonným podmínkám pro oprávněnost stavu legislativní nouze podmínku naléhavosti. Naléhavost tam Ústavní soud krásně a srozumitelně vyložil v tom, že naléhavost nebude splněna tehdy, pokud vláda bude několik týdnů či měsíců s nějakou situací pracovat, aniž by na ni reagovala.
A sama vláda si nepochybně zodpoví, teď to nebudu počítat na dny, ale uplynula celá řada týdnů od okamžiku, kdy vypukl konflikt na Blízkém východě, kdy ceny pohonných hmot a z toho průpis do veškerých energií a do ostatních komodit, které se skrz uzavřený Hormuz provážejí, tak vláda přece nereagovala v řádu jednotek dnů, tak jak ten princip naléhavosti, který v bodech 88 a 89 odůvodnění plenárního nálezu 30/2023 Ústavní soud vymezil, tak určitě tuto podmínku naléhavosti vláda nesplnila. Splnila by ji tehdy, pokud by reagovala v řádu jednotek dnů, nikoliv že v uvozovkách se trefuje do opozice, v tomto případě do Občanské demokratické strany, která přijde s konkrétními návrhy.
Vláda bohorovně říká, my nic nemusíme přijímat, nic tak zásadního se neděje. A několik týdnů tady vláda čeká, aby po několika týdnech přišla s tím ejhle, najednou tady stav legislativní nouze máme, najednou už to naléhavé je. Takže pro všechny vlády do budoucna od tohoto pultíku vzkazuji – pokud vlády budou několik týdnů spát nad řešením jakékoliv naléhavé situace a pak přijdou do této Sněmovny s tím, že požadují vyhlášení stavu legislativní nouze, tak se pohybují za hranou ústavnosti. Tolik shrnutí těch klíčových věcí. Já pak k samotnému meritu sněmovního tisku 163 se samozřejmě přihlásím pak v příslušné rozpravě.
Děkuju mnohokrát.
