„Dobrý den, pane prezidente, já se chci zeptat na takovou tvrdší otázku. Není podle vás pokrytecké kritizovat jiné za jejich minulost v KSČ, když vy jste s tehdejším režimem vytěžil maximum pro svoji kariéru? Kde je podle vás ta hranice, kdy je členství v KSČ nebo sloužení minulému režimu mladická nerozvážnost? A kdy je to neodpustitelná vina, která se s daným člověkem táhne až do jeho smrti? Děkuji.”

Skvěle řečeno. Velmi pravdivě a přesně.

O to důležitější je nyní sledovat reakce (prý objektivních) deníků a některých „zastánců demokracie” na tuto velmi logickou otázku. A „nezklamali”. Jako vždy.

Jeden z deníků píše, že se student zeptal na „údajné členství v KSČ”! Údajné!

Další spekuluje, že byla veřejnost „pobouřena a chtěla pískat”.

Ozval se dokonce názor, že měl mladý muž dostat „přes ústa” (jinak řečeno).

Takto se totiž obránci demokracie staví k nepříjemné pravdě. Popírají ji, znevažují. Nejraději by jí „dali přes hu.u”.

Před mladým mužem se klaním a ostatním děkuji, že se - opět - odkopali.

A takto si tu žijeme.