Je mi smutno, když vidím obrovské české lány s fleky bez zeleně, které mnohdy nájemníci vyčerpali k nežití. A že to jde jinak, je vidět hned za hranicemi. Menší pole, menší farmy, zaměstnanost v místě. Ale kdykoliv jsme se u nás ozvali proti agrobaronům a neudržitelnému způsobu hospodaření, vždy jsme si vyslechli přednášku o tom, jak lány musí být obrovské, abychom neměli hlad a byli konkurenceschopní. Nesmysly. Jen si chránili a chrání svůj byznys a svoje zisky. A tak i 37 let po revoluci pořád přežívá v uvažování mnohých mentalita JZD.
Musí se to změnit. A EU chce, aby dotace šly těm, co hospodaří, ne agroholdingům. Aby dotace šly na venkov, podpořily zaměstnanost, vztah k půdě, odpovědné hospodaření. Udržitelnost. Ale to se nelíbí agrobyznysu. Ohrožuje to jejich miliardové zisky. Ale ty zisky nemají končit v Průhonicích. Ty mají zůstat v místě, kde se produkuje, na vesnicích.
Je to zásadní téma pro kvalitu života v regionech, pro kvalitu půdy, pro kvalitu vody, pro udržitelnost. Doufám, že nám v tom EU pomůže. Protože rezervy na cestě od plundrování k hospodaření máme ještě obrovské.
