Je to způsobeno tím, že volby v 1/3 senátních obvodů probíhají vždy před ukončením mandátu senátorů, kterým končí jejich šestileté funkční období. Zvolením se sice kandidáti stávají senátory, ale bez aktivního práva se účastnit jakéhokoli jednání až do okamžiku složení senátorského slibu. A týká se to i těch senátorů, kteří ve volbách obhájí svůj mandát. Uvedu to na praktickém příkladu letošních senátních voleb.

            Ve druhém kole voleb, které se konalo 19. - 20. října, bylo zvoleno 18 nových senátorů a 9 senátorům se podařilo obhájit svůj dosavadní mandát. Jejich počet  tak  stoupnul z 81 na 99. V neděli 28. října tedy skončil mandát  18 senátorům  a jejich počet se tak na několik dní dostal na počet 63. Ale pouze senátoři, kterým neskončilo jejich funkční období (jsou v senátu buď od roku 2008  nebo 2010 – 4 nebo 2 roky), tj. 54 zákonodárců (2 x 27) se může účastnit aktivně jednání orgánů Senátu. Složením slibu senátora na první schůzi 9. funkčního období Senátu 21. listopadu pak toto právo získají i nově zvolení senátoři a opět i ti, kterým se podařilo obhájit mandát a zůstávají senátory.

Senát jako horní komora Parlamentu ČR funguje již 16 let (8 dvouletých funkčních období), přesto stále není veřejnosti jasná jeho funkce a význam. Bohužel to není leckdy jasné ani nově kandidujícím, kteří pak přicházejí do Senátu s naprosto nereálnými představami, požadavky a nesmyslnými sliby, které dali během kampaně svým voličům. Neuvědomují si, že jsou především zákonodárci, kteří mají dbát na čistotu našeho právního prostředí a ústavnost nově přijímaných legislativních norem. Nejsou těmi, kdo by měli prioritně pečovat o svůj region – od toho tu jsou především zastupitelé na obcích a zastupitelé na krajích. Nezní to moc líbivě, ale je to prostě tak. Taktéž ale stále přetrvává u řady občanů nesprávná představa o délce mandátu senátora. Dvouletý a čtyřletý mandát se uplatnil pouze v prvních volbách do Senátu v roce 1996 (27 senátorů na 2 roky, 27 senátorů na 4 roky a 27 senátorů na 6 let), každé další volby pak získávali zvolení senátoři mandát již jednotně na 6 let.

Někdy zaskočí občany – voliče skutečnost, že se mění hranice senátních obvodů. A to v případě, že se výrazněji změní demografická situace v sousedících senátních obvodech. Jedním z kritérií pro všech 81 senátních obvodů je totiž i to, aby v nich byl vyrovnán s určitou minimální odchylkou počet občanů – voličů. Teoreticky tak může extrémně nastat situace, že by někde mohli chodit k senátním volbám občané každé dva roky anebo naopak nikdy. Protože by buď vždy místně spadli do senátního obvodu, kde momentálně volby probíhají anebo naopak do obvodu, kde se volby nekonají.

Taktéž málokdo z veřejnosti vnímá, že Senát po celou dobu své existence musí čelit i určité nevraživosti ze strany dolní komory parlamentu, který chronicky odmítá narovnání vztahů mezi oběma parlamentními komorami. Paradoxně se ale stále víc a víc poslanců snaží (i po dobu svého mandátu v Poslanecké sněmovně) dostat do Senátu. Bohužel tam pak někteří z nich přinášejí i určité zlozvyky ze svého dosavadního působiště.

Změny v počtu senátorů každé dva roky a rozkolísanost jejich počtu v průběhu cca 1 měsíce ale neznamená, že by Senát nepracoval – naopak období mezi druhým kolem senátních voleb a ustavujícím plénem Senátu v novém složení je velmi hektické. A to nejen, že nelze přerušit projednávání tisků (postoupených Poslaneckou sněmovnou, evropských apod.), ale vedou se také intenzivní jednání, neboť každé dva roky dochází „za pochodu“ k rekonstrukci všech orgánů Senátu. Senát, na rozdíl od Poslanecké sněmovny, nelze podle Ústavy ČR totiž rozpustit, jeho jednání musí probíhat kontinuálně.

Pokusil jsem se popsat, co se každé dva roky děje v Senátu a upozornit na některé skutečnosti, ale i dogmata, která se k horní komoře našeho parlamentu váží. Možná to někomu ozřejmí  dění, ke kterému v Senátu periodicky dochází, ale i problémy, kterým tato parlamentní komora a její členové musí čelit. Abych byl genderově korektní, omlouvám se na závěr, že z důvodu zjednodušení textu jsem použil pouze výrazy senátor, kandidát, poslanec apod. Samozřejmě jsem pod tím měl na mysli i senátorky, kandidátky, poslankyně a další.

                                                                                              Miroslav Krejča

                                                                                              listopad 2012