Lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou vyvoleni k tomu, aby byli něčím víc než masa obyčejných pracujících s reálnými problémy, se obvykle dříve či později ukáží jako nafoukaní oportunisté užiteční k ničemu a pro nikoho. Opájejí se vlastní velikostí, ale ve skutečnosti se jen snaží „parazitovat” na viditelnosti jiných. Jako je to i v tomto případě pana „spisovatele”, který si myslí, že když mě veřejně poplive, mediální pražská kavárna z něj učiní volebního spasitele a zajistí mu šestiletou senátní výplatu.

Leckdo si takových lidí váží. Já ne. V televizi Prima jsem před časem pronesl větu: “Některým lidem lezu na nervy, tak já z toho nervy nemám. Kolikrát vidím, že se rozčilují lidé, které zase třeba já považuji za méněcenné…” Okamžitě jsem byl množstvím potrefených hus kritizován. Dočetl jsem se dokonce, že tuto rétoriku naposled použil Hitler.

Klasika, když nemáš argument, hoď tam nácky. Jenže podle sebe soudím tebe, že? Takže milí lepší lidé, abych vám trochu postimuloval vaše žlučovody, zde je předloha, odkud jsem svoji „terminologii” vůči vám načerpal.

„Říká se o nenávidějících, že to jsou lidé s komplexem MÉNĚCENNOSTI.” (Václav Havel, Konference o nenávisti, Oslo, 28. 8. 1990) Člověk myslí „Havel”, ale Debilník N napíše rovnou „Hitler”.

 Blahopřeji, hrozní jste!