Právě ty vyslaly úřadům, politikům, sportovním funkcionářům i samotným fanouškům vzkaz - kluby potřebují nástroje na vymáhání zákazů a dodržování vlastního návštěvního řádu na úrovni 21. století. Místo hledání důvodů, proč to či ono nejde, je třeba směřování debaty posunout ke skutečným opatřením, není na co čekat.
Je tedy možné například toto opatření implementovat do praxe za současného vyhovění zásadám GDPR? Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá. Zajímavým příkladem je Dánsko, které se v nedávné minulosti vydalo cestou výslovného zákonného zmocnění k provozování kamerových systémů s biometrickým rozpoznáváním obličeje, a to na základě uplatnění výjimky (konkrétně čl. 9 odst. 2 písm. g) GDPR).
Jak to tedy udělat, aby se moderní technologie před stadiony legálně a efektivně využívaly a zároveň minimalizovat rizika jejího zneužití (zákaz ukládání dat osob bez shody, zákaz internetové expozice kamer, detailní řízení přístupových oprávnění, víceúrovňové ověření identity administrátorů a podobně). A když ne toto, tak jaký nástroj, jaké opatření použít?
Dáme klubům, když o to samy žádají, k dispozici nástroj, který bude s to posunout bezpečnost na stadionech o významný krok dopředu?
