Když se ministr zahraničí Petr Macinka vrátil ze Spojených států amerických, jeho tamnímu jednání se dostalo ocenění od jeho předchůdců. Cyril Svoboda to označil za „velký úspěch“, Alexandr Vondra s tím „nemá žádný problém“ a Tomáš Petříček se domnívá, že konání současného ministra „je určitě správné“. Pozitivně tedy ministra hodnotí jeho předchůdci z řad lidovců, ODS i sociálních demokratů. Vlastně se negativně vymezil, zcela nepřekvapivě, jediný člověk. Jan Lipavský, jehož někteří přezdívají Kim Čong-Lip. Máte pocit, že tento příměr sedí?
Mgr. Petr Macinka
Současný severokorejský vládce se vyznačuje mimo jiné i třemi markantními prvky – stylizovaným účesem, abychom to tedy vzali od hlavy, nepřehlédnutelným objemem a houfem obdivovatelů, kteří s notýsky v ruce čekají, aby písemně zachytili vše, co gigant ze sebe vypustí, tedy zvukově a z úst.
Vše je přítomno také u našeho diplomatického giganta, jen místo poddaných s notýsky zde máme spřízněné medialisty s mikrofony. Ve všech třech prvcích měl sice v posledních týdnech nezdravou konkurenci jistého vlezlého cizince, ale ten už je naštěstí pryč ze země. Aby se opět dostal na výsluní, exministr se opětovně začal ke všemu vyjadřovat a nyní opravdu zaperlil, čímž ukázal dosti vysokou míru vlastní idiocie.
Máte na mysli Lipavského kritiku setkání českého a čínského ministra zahraničí, na což bylo velmi trefně reagováno fotografií z exministrova účtu, kterou si zde přetiskujeme. Jak se vám líbí?
Moc hezké. Vlevo do objektivu se zubící přerostlý človíček, vpravo poněkud znechucený, ale distinguovaný starší pán, podle výrazu pravděpodobně řešící, kde je nejbližší umyvadlo s dezinfekcí. Všimněte si jejich obleků. Kdyby Vasil Biľak neblahé paměti již nebyl na „pravdě Leninově“, podezíral bych našeho exministra, že šil u něho. Celý ten oblek vypadá, jako by jej vytáhli ze zažívacího ústrojí tura domácího, naštěstí předem.
Vy pana Lipavského opravdu nemáte rád...
Proč? Já si pana bakaláře v jedné oblasti vysoce cením. Prohlásím to kdekoli a myslím to opravdu vážně. Cením si jej, jak dokázal oddělit svůj soukromý a politický život, jak chrání svá dvě děvčata nejbližší před veřejností, jak je odmítá zařadit do boje o politické preference. Zaznamenal jsem pouze jedinou zahraniční cestu do Kataru, na níž jej doprovázela jeho partnerka, navíc není nic známo o tom, že by pro ni v době svého působení v Černínském paláci požadoval nějakou měsíční apanáž.
Bakalář, to zní poněkud pejorativně...
Nevím proč? Je to standardní titul pro absolventa určité části vysokoškolského vzdělání. Nepatří sice u nás k nejstarším, ale již jsme si na něj zvykli. Ostatně v oné exvládě seděli vysokoškolský profesor a docent, nějaký čas i jistá podivně vystudovaná doktorka, přičemž nemám pocit, že by se schopnostmi a rozhledem od tohoto bakaláře výrazněji lišili.
Přesto bych se rád na jeho studia podíval podrobněji. Uváděná nedostatečnost prý byla důvodem, proč prezident Miloš Zeman váhal se jmenováním Lipavského do funkce ministra...
Ing. Miloš Zeman
Mám pocit, že panu prezidentovi tehdy vadily některé předchozí aktivity pana Lipavského. Postoj k Izraeli, k Visegrádu a k sudetským Němcům. Vedle nich lze neúplné vysokoškolské vzdělání považovat za méně důležité. Ostatně větší než malé množství našich ministrů nemělo vysokoškolské vzdělání, Jana Masaryka nevyjímaje.
Faktem je, že exministr Lipavský je tajemný jako hrad v Karpatech nejen ohledně partnerky a dcery, ale také ohledně svého předministerského profesního života. Jím poskytované údaje nejen o vzdělání, ale také o vykonávaných zaměstnáních, jsou méně než kusé...
Zajímavá informace se objevila v říjnu 2023, že dotyčný dorazil na besedu do Malostranského gymnázia, a to devatenáct let po jeho absolvování. Ojedinělý článek nám posunul poznání, protože z něho vyplývá jak skutečnost, že pan exministr má úplné středoškolské vzdělání s maturitou, tak jeden časový údaj. Maturoval asi na sklonku jara 2004, krátce před svými devatenáctými narozeninami. No, oněm devatenácti letům od maturity v říjnu 2023 by ovšem mohla odpovídat i skutečnost, že úspěšná maturita proběhla až v srpnu či v září 2004, tedy na druhý pokus, ale nechme to být.
Počkejte, ve středoškolském vzdělání pana exministra snad nikdy problém nebyl?
To máte pravdu, v minulosti se totiž obecně předpokládalo, že před nástupem bakalářského studia musel každý úspěšně složit maturitní zkoušku. Časy se však mění a přichází nová doba. Na pražských právech například můžete, máte-li čáku na politickou kariéru, absolvovat doktorské studium, aniž by bylo prokázáno, že máte dokončené studium magisterské. A dosažený věk při absolutoriu různých škol je také zajímavou položkou, jak uvidíme dále. Na druhou stranu, současný pan prezident dokázal odmaturovat na vojenském gymnáziu v době, kdy do jeho osmnáctých narozenin chybělo bezmála půl roku. A pak tomu říkejte „zkouška dospělosti“.
Vy se nějak točíte na té maturitě roce 2004, v tom bude asi záměr…
Máte pravdu a jsem rád, že ona informace z Malostranského gymnázia unikla. V oficiálním životopise, jenž byl nedávno k nalezení na stránkách vlády, totiž bylo uvedeno, že po absolvování gymnázia následně studoval na vysoké škole. A dosáhl svého bakalářského titulu kdy?
Moment, ne, v roce 2010. Aha, to nějak nesedí...
Přesně tak. Bakalářské studium je standardně tříleté. Když se někde zapomenete na zahraničním výletě nebo o zkoušce říkáte, že je od slova zkusiti, bez problémů se přehoupnete ke čtvrtému roku. Ale šest let na skromný titul Bc.? Já měl v osmdesátých letech za pět let absolvováno celé vysokoškolské studium historie, plus PhDr., plus odsloužený rok vojny. Pět let se tehdy standardně studovaly obory, jejichž absolventi po roce 1989 zpětně dostávali titul Mgr. Šest let tehdy trvalo získání titulu MUDr. Je to vše poněkud podivné, docela to připomíná jednu postavu z povídek Šimka a Grossmanna, která uvádí: „Vysokoškolskému studiu jsem věnoval velkou pozornost, každý rok jsem pro jistotu opakoval, abych si získané vědomosti utvrdil.“
V oficiálním životopise se uvádí, že studoval teritoriální studia na Fakultě sociálních věd pražské univerzity, podrobnosti ale uvedeny nejsou, všude se uvádí rok dokončení, ale objevil jsem na jednom místě onen rok 2004 jako zahájení. Takže šestileté studium teritoriálních studií máme asi potvrzeno. Víme tedy aspoň, jakému teritoriu se věnoval?
Zde můžeme vycházet pouze z jeho bakalářské práce, věnující se Rusku a zemnímu plynu. Ohledně plynu nemohu sloužit, nevyužíváme jej ani v bytě, ale o Rusku bych snad něco málo mohl vědět. Jak říká o své práci Kryštof Rozruch ve filmu „U pokladny stál“, považovaný v onom okamžiku za primáře: „člověk sem tam něco pochytí“.
Jistě, jste autorem asi pěti knih s ruskou a sovětskou tematikou, tento týden vám vychází kniha o ruských strategických jaderných zbraních s názvem Putinova triáda, takže jste asi opravdu sem tam něco pochytil. Navíc máte za sebou téměř dvě desítky let praxe vysokoškolského učitele v oborech vojenské historie a mezinárodních vztahů. Takže se podívejte na bakalářskou práci pana exministra...
Za ona necelá dvě desetiletí jsem vedl asi stovku závěrečných prací a minimálně stejné množství jsem jich oponoval. Touto optikou vám mohu říci, že bych Lipavského práci s názvem „Politizace ruských energetických dodávek na příkladu zemního plynu“ k obhajobě nepustil. Stačí se podívat na dvě strany věnované rozboru informačních zdrojů. Nenajdete tam jediný zdroj ruské provenience, i když jsou také zčásti publikovány v angličtině. Zcela mimo realitu je provedení kritiky zdrojů (jen slova „postupoval jsem kriticky“) a námitky bych měl také k rozdělení zdrojů na primární a sekundární, jak je autorem prezentováno v seznamu literatury na konci práce. Problematických prvků je v práci mnohem více, asi by však bylo lepší využít posudků vedoucího a oponenta, abych nebyl označován za neobjektivního.
Jak jsem si přečetl, tak vedoucí práce hned na začátku posudku uvedl, že student s ním práci ani jednou nekonzultoval. To není nejobvyklejší postup při psaní bakalářské práce...
Rozhodně nikoli. Bakalářská práce je v současnosti první samostatnou studentskou prací o rozsahu několika desítek stran s přesně stanovenými standardy ve struktuře, heuristice a kritice zdrojů. Tady jde o něco jiného, než o slohovou práci či zápis libovolného projektu na středoškolské úrovni. Pan Lipavský tím po šesti letech zcela jistě usilovného studia ukázal modifikovaného brouka Pytlíka – vše zná, vše ví, všude byl dvakrát. Asi se domníval, že maturita, dva semestry v Kentu a pročítání listu Financial Times jsou pro excelování při obhajobě bakalářské práce dostačující.
Kdo vlastně Lipavského bakalářskou práci posuzoval?
Prvním posuzovatelem (nemůžeme asi psát vedoucím práce) byl Karel Svoboda, odborník na ruské a sovětské dějiny (spoluautor knihy o dějinách Sovětského svazu, autor pasáže o ekonomické politice Putinova Ruska v knize o Rusku a postsovětském prostoru), oponentem byl Slavomír Horák (autor vícera knih o vztazích mezi Ruskem a středoasijským prostorem). Jejich znalost problematiky, jíž se bakalářská práce snažila zabývat, nemůže nikdo zpochybnit ani náznakem.
Jak dotyční práci posuzovali?
Doktor Svoboda připomněl, že autor práce pojal téma velice široce, což nekorespondovalo se skutečností, že jeho text jen nepatrně překročil určený minimální počet stran. Tedy slovy nehledanými, náš adept na bakalářský titul se tematicky rozbředl a faktograficky nabídl úplné nic. Kritika heuristiky je zcela zdrcující, dále se upozorňuje na „dílčí nepřesnosti, které jen dále problematizují její závěry“, což je – mezi námi – obrovský odsudek podaný kultivovanou formou. V zoufalé snaze nalézt pozitivum pak Svoboda uvádí, že „práce je rozhodně zajímavým základem pro budoucí výzkum“. Asi byl sám nakonec rád, že se žádný „budoucí výzkum“ nerozvinul.
A docent Horák, oponent?
Základem jeho posudku je zcela zjevný fakt, že „bakalářská práce neumožňuje, aby byl tento problém řešen ve své komplexnosti“. Tím je fakticky řečeno vše o skutečnosti, že bez konzultace s vedoucím práce je téměř nemožné dojít k nějakému smysluplnému výsledku. Jeho další poznámky jen ukazují, že náš adept na bakalářský titul problematice příliš nerozuměl. Například rozebíral činnost plynovodu, jenž ještě nebyl dokončen. Prostě si spletl názvy a podobně.
Jak je možné, že taková práce prošla?
Pravděpodobně jde o minimalizaci limitů, což je pro současné vysoké školství asi standardem. Jak rád připomínám, před lety byla na vysoké škole obhájena magisterská práce, která měla v seznamu literatury jedinou položku, esej „Jak prodat vycpaného žraloka“. Míra znechucení obou posuzovatelů Lipavského práce je nejen mezi řádky posudků čitelná, ale prostě prošly již práce horší, což je pro mne velmi zdrcující.
Co nám ona práce říká o autorovi?
V prvé řadě jde o osobu s přebujelým egem, která již při psaní bakalářské práce dospěla k závěru, že její genialita nepotřebuje pomoc od vysokoškolsky graduovaného odborníka. Dále o osobu s dosti jednoduchým uvažováním, která se upne na jeden typ zdroje, který se pro ni stává „písmem svatým“, přičemž všechno ostatní od ďábla jest. O osobu neschopnou pochopit detailní fakta čehokoli – pokud by ona fakta byla v rozporu s jí vzývanou představou, tím hůře pro fakta.
Takže prezident Zeman měl pravdu, když se vůči dotyčnému adeptovi na ministerský post vymezoval?
Pesimista by řekl, že dotyčný je tak omezen v uvažování, že být ministrem prostě nemůže. Optimista s úsměvem oponuje, že klidně může. Jak to dopadlo, víme všichni. Jak ve funkci působil, to postupně poznáváme. Navíc svými neustálými výšplechty pro spřízněná a dříve jím protěžovaná média nedává veřejnosti šanci na sebe zapomenout. Naštěstí nyní již génius nežvaní na mezinárodním fóru, ale jen na čtyřiadvacítkovém, takže aspoň v zahraničí dává možnost na sebe zapomenout, pokud si tedy na něho někdo vůbec vzpomene.
Je zajímavé, že náš „užvaněný génius“ stupňuje frekvenci svých veřejně vyhlašovaných mouder a ve stejné době klesají volební preference jeho strany, která se nyní již honosí pěknou třetí příčkou. Co s tím?
V minulosti nám radostně citoval ze soudruha Lenina. Mohl by v tom pokračovat a přečíst si třeba jeho svěží dílko „Co dělat?“ Třeba by našel další inspiraci...
Dobře, to je rada pro něho. Co byste však poradil jeho stranickým kolegům?
Vy sám jste na jednom loňském předvolebním mítinku ODS zachytil situaci, kdy našemu géniovi hrozilo pokecání. Zachránila jej jeho stranická a vládní kolegyně, která mu podržela klobásu. Nyní již není třeba držet mu klobásu, stačí, když se mu doporučí, aby držel hu... a bude po kecání.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Byl exministr zahraničních věcí Jan Lipavský dobrým studentem?
