Nicméně ta klíčová věc, aby obce měly motivaci zapojit se do fungování podpory v bydlení, tam zmizí. Budou vědět obce, samosprávy, města, že nakonec to rozhodující slovo, to finální razítko bude dávat Úřad práce, který je úplně oddělený, samostatný, takže nebude důvod, aby obce vkládaly své obecní byty do toho systému, do toho systému garantovaného bydlení, do té práce v rámci zákona o podpoře bydlení. Proč? Protože nakonec to neovlivní, nerozhodnou. Rozhodne Úřad práce, zcela samostatná organizace, zcela nezávislá jednotka na fungování samospráv. A to je věc, která vlastně vymaže jednu z hlavních věcí toho principu zákona o podpoře bydlení. A sice jedno místo, jedna odpovědnost; obce jako klíčový hráč v podpoře v bydlení.

To je tedy zdůvodnění na úvod a nyní k těm úřadům práce. Nový zákon vlastně jako komplexnější pokus našeho státu systematicky řešit bytovou nouzi a nás jako Pirátů připravit po 20 letech legislativu, o které se jenom mluvilo, měl zavést nový systém podpory pro lidi, kteří mají potíže získat nebo si udržet bydlení, a pro lidi jako prevence, kteří můžou být ohroženi bytovou nouzí, ale třeba jenom nevědí, jenom se potřebují poradit, zeptat, potřebují mít jasné místo, to kontaktní místo bydlení, kde dostanou věrohodné informace.

Takže je to zákon navazující na více než 20 let trvající snahy odborníků a řady politiků ze spousty měst a obcí, aby se ukotvilo v naší legislativě to, co je to nejdůležitější, co lidé potřebují ke spokojenému životu. A sice rozumné, důstojné a dostupné bydlení.

Jenže aby ta mozaika, o které jsem už mluvila v úvodní řeči při projednávání dnes mohla fungovat, tak nemůžete ty dílky rozmetat, aby to pak celé nezapadalo. Právě proto, co je velice jaksi podstatné, ty přetížené úřady práce nemají, podle našeho názoru a podle přesvědčení a argumentace řady odborníků být těmi, kdo budou finálně rozhodovat. Je to tedy, a když se k tomu dostaneme, zákon, který nabyl účinnosti už k 1. lednu 2026, tohoto roku, ale s výjimkou dvou oblastí. S výjimkou toho § 118, 119 a 123, ty nabyly účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení a hlavně části třetí, která nabývá účinnosti až 1. červencem 2026. A právě proto se tady tedy bavíme o těch věcech, které jsou financování navržených opatření a to už běží. Takže jak to v současné době probíhá? Plní stát literu zákona? To je prostě otázka na paní ministryni. Probíhá proplácení krajům a obcím? Začal ten zákon fungovat? Já se obávám, že ne. A s těmi částkami na všechny ty kroky, co jsou potřeba v rámci zákona o podpoře bydlení, se původně v rozpočtu nepočítalo. Potom paní ministryně říkala, že se nějaké peníze našly. Ale ta otázka zní: Funguje to? Opravdu se dostávají ty peníze přímo k obcím, aby mohla asistence v bydlení a garance probíhat a fungovat?

A druhá věc, kontaktní místa byla pominuta úplně. Takže nevíme, jak probíhá distribuce těch financí směrem k potřebným, směrem k samosprávám, co to zajišťují. A to je tedy první otázka. Financování navržených opatření v realitě. Běží, paní ministryně? Je to otázka na paní ministryni Mrázovou a byla bych velice ráda, aby byla odpovězena přinejmenším v závěrečném slovu. Je to velice důležitá věc pro to, aby ten zákon mohl pomáhat.

A k Úřadu práce. My absolutně nechceme, aby tady byl nějaký dojem, že házíme vinu na úředníky pracující na Úřadu práce. Ti dělají, co mohou, už dnes. Jsou to lidé, kteří jsou často velice přetížení, na které je veliká zátěž, nejedou v normálním režimu, protože oni už roky sanují řadu krizí. A v tom režimu toho nového zákona oni by měli nově řešit i systém elektronické evidence bytů nebo žádostí o byt z té evidence.

Jenže to je právě problém, že je to zároveň důležitý nástroj, jak předcházet tomu, aby se do toho systému dostávaly byty nekvalitní a aby docházelo k obchodu s chudobou. Je to něco, co pro nás bylo velice důležité a co se velice důkladně řešilo v těch přípravných pracích.

Ale když tedy víme, že ačkoliv se systém elektronické evidence bytů začal připravovat včas, víme to proto, že tehdy na MPSV působila ještě paní náměstkyně Freitas Lopesová a řešilo se to včas, ale víme, že dnes to hrozí, že tím převedením na úřad práce v té podobě, jak je navržena, to nebude fungovat, víme, že na úřadu práce se bude řešit nyní ještě řadu a řadu měsíců intenzivně superdávka; už se tím na plénu nyní tráví dlouhé hodiny. Je jasné, že ani u ní ajťáci a příslušný odbor nestíhají, a potom máme jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, i tam je řada potíží, tak se dostáváme k tomu, že evidence k zákonu o podpoře bydlení se prostě odložila. A to je obrovská potíž; obrovská potíž, která z hlediska fungování dopadne na lidi.

Takže kvůli řadě krizí z minulých let se na úřadech práce nakupily standardní agendy. Část dávek je v permanentním zpožděním. Co je opravdu velkou výzvou, jsou i ty běžné činnosti, běžné fungování. Má to opět dopad na ty nejchudší a nejpotřebnější. A my jsme už třeba právě v minulosti při projednávání superdávky upozorňovali, že je tam velice ambiciózní záměr na realizaci podpory v rámci složky pracovního bonusu za toho stávajícího personálního obsazení. Proč? Protože tam měla být nějaká motivační práce úředníků úřadu práce s klientem tak, aby dostal reálnou podporu, aby tam bylo skutečné řešení té individuální situace. Já teď nebudu zabíhat do detailů. Jenom chci na tom ukázat, že by bylo potřeba věnovat mnohem víc času a individuální pozornosti těm konkrétním lidem, aby podpora mohla fungovat. A na to dnes absolutně není kapacita. To každý ví. Jediné, co chci ilustrovat je, jak jsou úřady práce už nyní přetížené a že tomuhle přetíženému molochu nyní těmi změnami, co dnes navrhuje paní ministryně Mrázová a vládní koalice, se jenom přidá další náklad, další zátěž. A navíc, ta agenda tam vůbec nemusí být, protože se na ní už v podstatě dva roky připravují obce s rozšířenou působností. To bylo tak i odpilotováno, ozkoušeno a odůvodněno ve výpočtech ve velice podrobné zprávě RIA.

Takže vidíme, že na úřadech práce nyní zvládají zaměstnanci, a je to logické v tom současném nastavení a přetížení, kontrolu – kontrolu, jestli jsou dodány všechny podklady, kontrolu papírů, jenže to těžko změníte, aby tam byla možná i nějaká jiná pozornost, individuální, motivující, způsob, který opravdu bude pomáhat hledat řešení, a přístup, který bude i uplatnitelný pro ty motivace zapojovat byty do systému.

Takže převod těch agend na úřad práce, ať se na to díváme z jakéhokoliv úhlu pohledu, jenom zatíží už dnes přetížený moloch, už dnes přetížené zaměstnance, nepomůže lidem a sebere poslední zbytky motivace obcím se zapojit. Když ještě odcituji, co uvedli lidé na senátním slyšení, například paní Veronika Rysová z Brna, která mluvila o tom, jak vnímá, jak paralyzovaný úřad práce je již několik let, bylo to senátní slyšení právě k té agendě bydlení, tak zdůraznila, že když ještě se nyní implementuje superdávka, tak to bude opravdu velice náročné a prostě absolutně není jisté, zda si úřad práce dokáže přibrat další agendu.

Samozřejmě náběh něčeho nového je vždycky zatěžující. Taková změna je vždycky něco navíc, ale tady to ještě proběhne ohromně rychle pro ty úřady práce. Třeba ten příjmový test pro opatření Asistence, což prostě to, že lidé mají nějaké finance na bydlení, neznamená, že mají i kompetence, a je tam často třeba to doprovázení v bydlení. To myslím potvrdí i paní zpravodajka, protože to je prostě věc, která je velice důležitá, ta funkční asistence v bydlení, tak tam hrozí, že když lidé neprojdou tím příjmovým testem, tak že asistenci nedostanou, i když by ji potřebovali, a právě proto se tady o tom bavíme, že to převedení na úřady práce tohle riziko jenom zhorší, protože není jisté, že tím uvážením, které by mohl úřad práce udělat, se prostě bude zabývat, že tam na to budou kapacity, dovednosti a v podstatě i metodika. Ta totiž byla připravována pro obce.

A co ty obce, kde to funguje, například Olomouc, zdůrazňují, že chtějí, aby pilíř garancí v tom zákoně a pilíř asistence umožnil obci spolupracovat s vlastníky bytů v širším kontextu, než jak je to možné jenom v rámci toho bytového fondu. A co právě v té Olomouci zjistili, kde to kontaktní místo pro bydlení funguje, že potřebují předvídatelnost, jistotu financování a to, aby ty vytvořené kompetence zůstaly obci a nepřešly na úřad práce. To jenom opět cituji z toho senátního slyšení. Bylo to tady už citováno i z dalších obcí, Liberec například nebo co říkal náměstek hejtmana Ústeckého kraje Jiří Kulhánek. Opět odcituji: „Ještě bych poprosil, nedávejte na ty úřady práce to, aby zjišťovaly, jaké jsou ty majetkové stavy. Ty úřady práce jsou dneska v takové křeči, že nestíhají vůbec nic.“ A dokonce řekl, cituji: „Musím podotknout, že moje drahá manželka dělá vedoucí nepojistných dávek oddělení v Chomutově a upozorňovala, že ty holky padají na hubu. Všechny. Do jedné.“ Takže to je situace úřadů práce a obrovské riziko převedení té agendy na ně.

A když si to vezmeme ze zkušenosti, co mají i třeba naše poslankyně, protože například paní poslankyně Lenka Martínková Španihelová, která je dnes ze zdravotních důvodů omluvena, tak ta jako pracovnice v sociálních službách a vedoucí sociální služby v minulosti právě s úřadem práce měla řadu zkušeností, tak to shrnutí je jediné: Ne vlastní vinou je tento úřad tak obrovsky přetížený, že to prostě nebude fungovat. To je tedy ten největší apel, který na vás máme. Na základě zkušeností s fungováním úřadu práce, s tím, jak je zatížen, na základě toho, že se zavádí superdávka, že se zavádí JMHZ – jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele, nenakládejte další agendu. Prosím, ustupte od tohoto záměru.

A závěrem, i Svaz měst a obcí apeloval na to, aby prostě ta agenda kontaktních míst byla ponechána na obcích, které mají v otázce bydlení oproti Úřadu práce detailnější znalost místního prostředí i konkrétních životních situací svých občanů a dostupných služeb v rámci svého území. A taky opět cituji: „Obce také mohou na rozdíl od úřadu práce do systému vložit obecní byty, ale nyní hrozí, že při současně navrženém omezení kompetencí obcí nebude vůle z jejich strany byty do systému vkládat. Ztratí totiž přehled o tom, kdo se do systému reálně dostává, tedy komu jsou byty přidělovány, ale také možnost kontroly stavu a kvality bytů. Rovněž panují obavy ohledně již stávající vysoké administrativní a kapacitní zátěže úřadu práce, který zajišťuje široké spektrum agend a dlouhodobě funguje na hranici svých kapacit, takže další rozšíření jeho působnosti by mohlo negativně ovlivnit efektivitu a dostupnost poskytovaných služeb.

Zároveň úřad práce na rozdíl od obcí nedisponuje detailní znalostí lokálních problémů ani individuálních potřeb klientů. Předávání těchto informací mezi obcemi a úřady práce by navíc znamenalo vznik další administrativní zátěže pro celý systém. To všechno je naprosto jasné, zřetelné a srozumitelné. Města už řadu těch kroků, řadu těch opatření navržených v tom zákoně používají. Chtějí situaci ve svých městech řešit. Tam, kde uplatňují ten celek, kontaktní místa bydlení, asistence, bydlení, garance, tam to funguje. V mnoha případech jsou připraveni a chtějí to realizovat. Samozřejmě ne ve všech. To nezastírám. Ale co žádají? Ať neměníme pravidla tady v průběhu na závěr projednávání, ať nemaříme jejich investice do příprav a hlavně ať opět netříštíme tu odpovědnost. Protože tím tříštěním odpovědnosti se úplně ztrácí motivace pro samosprávy, aby opravdu pozitivně, pozitivně vkládaly energii do řešení bytové krize na svém území.

Co tedy hrozí? Že vyřizování žádostí o podpůrné opatření v bydlení se dramaticky zpomalí. Že přetížený úřad práce prostě nebude mít dostatečné kapacity, aby v rozumných lhůtách vyřizoval ty žádosti, nebude mít rozumné lhůty, aby tam zapsal ty údaje o potřebě takzvaného podpůrného opatření v bydlení do evidence. A to je hrozně důležité, protože ten zápis je podmínka pro poskytnutí toho bytového podpůrného opatření nebo asistence v bydlení. Takže s čím ten návrh počítá – a to chci zdůraznit jako to největší riziko při převodu na úřad práce – je prodloužení lhůt pro rozhodnutí ze 30 na 60 dnů v běžných případech, takže z měsíce na dva měsíce, no a ze 60 na 120 dnů v těch složitých případech. Jenže kdo to bude rozhodovat? Kdo bude definovat, co je složitý případ? Takže 120 dnů, to jsou tři měsíce. Lidé v opravdu tíživých situacích stejně získají pomoc jenom s obrovským zpožděním. A bude zahlcený úřad práce vůbec tyto nové lhůty dodržovat?

Zmínila to tady už paní poslankyně Olšáková. Já to zmíním znovu. K čemu je zákon, který měl být i preventivní? Měl pomáhat včas – dřív než lidé propadnou do problémů, když tam budou více než tříměsíční prodlevy. No a nakonec to chybějící odborné zázemí na úřadech práce, zejména pro posouzení těch sociálních kompetencí žadatelů – já už jsem to trochu zmiňovala, ale ještě jednou – úředníci a úřednice úřadu práce prostě obvykle nemají zkušenosti s tou přímou sociální prací ani s bytovou agendou, a to na rozdíl od lidí na těch sociálních/majetkových odborech obcí, podle toho, jak to na té které obci řeší. Takže budou si muset osvojovat nové dovednosti, případně si i doplnit kvalifikaci, a to aby uměli správně vyhodnotit nejenom tu situaci, v které se žadatelé budou nacházet, ale taky aby uměli vyhodnotit jeho kompetence, jeho zázemí. Prostě všecko, co bude nezbytné pro vyhodnocení toho, zda člověk potřebuje k udržení bydlení tu asistenci v bydlení nebo nikoliv.

Kdokoliv z vás, kdo jste nyní slyšeli tuto debatu, myslíte si, že to na těch úřadech práce může fungovat? Že to je vůbec reálné? Prostě to bude opuštění jakéhokoliv individuálního přístupu ve prospěch jenom formálního posuzování nějakých kritérií, podkladů, o které přitom v podpoře bydlení nemá jít.

Má jít o celkový náhled na situaci daného člověka nebo dané rodiny. Má jít o přístup, který sanuje včas a má jít i o přístup preventivní, což je mnohem složitější a mnohem komplexnější, než jenom přečíst nějaké doložené papíry. Proto vzhledem k vytíženosti úřadu práce a tomu nedostatečnému připravení na tuto agendu lze očekávat, že ten individuální přístup, který byl chystaný na kontaktních místech bydlení, bude na úřadu práce nahrazen posuzováním čistě formálním, půjde to čistě po kritériích příjmových, a obáváme se, že klienti budou prostě jenom chodit sem a tam mezi kontaktním místem pro bydlení a úřadem práce. Přitom právě tomu se ten zákon snažil předejít.

Takže co se stane? Nejprve se klient bude muset osobně dostavit na kontaktní místo bydlení. Tam by měl dostat to poradenství v bydlení, ale poté bude muset jít na úřad práce kvůli tomu zápisu do evidence. Pokud jej úřad práce zapíše, tak se bude jej kontaktní místo pro bydlení pokoušet propojit s poskytovatelem podpůrných opatření, což je ta reálná pomoc, to je to, o co jde. Jenže pokud bude ten člověk potřebovat prodloužit platnost toho zápisu v evidenci, zase to bude řešit s úřadem práce. A pak se opět bude snažit kontaktní místo s tou reálnou pomocí. Bude to taková hra, jak rychle se bude stíhat těm lidem pomáhat nebo hra na horký brambor. Přehazujeme si to, vymlouváme se jeden na druhého, protože tam nebude jasná odpovědnost jednoho člověka na jednom kontaktním místě bydlení. To je to, čemu jsme se snažili celé ty roky při přípravě opravdu funkční podpory bydlení předejít, a to i na základě řady zahraničních zkušeností. Lidi budou hrát na kličkovanou, na honěnou s termíny a s úřady. To je úplně špatně.

Navíc ta pojistka proti obchodu s chudobou, která měla fungovat, se tím převedením na úřad práce také vypíná. Přetížené úřady práce prostě nebudou kontrolovat stav bytů, jejich kvalitu před tím vložením do systému. A to je jenom samozřejmě v případě, že vůbec nějaké nové byty do toho systému budou přibývat. Je tam samozřejmě to riziko, že vůbec nebude žádná motivace se do toho zapojit. Ale ten předpoklad a to, jak to bylo připravené a jak se to chystalo, bylo, že zaměstnanci kontaktního místa pro bydlení osobně ověří, že byt splňuje ty zákonem stanovené parametry, než povolí to vložení do systému. Jenže když podle toho nového návrhu od hnutí ANO bude o vkládání do systému rozhodovat úřad práce, tak se nedá počítat s tou reálnou návštěvou. Prostě co očekávám? Že se jenom zkontroluje, že to je zkolaudované jako byt. Takže hrozí, že stejně budou přibývat nekvalitní byty do toho systému a že se obchodníci s chudobou stejně do toho vlomí, budou se to pokusit zneužít. A dále to souvisí se zvýšením rizika vzniku sociálně vyloučených lokalit, protože podle toho stávajícího znění zákona nelze byt vložit do systému, pokud by tím došlo ke zhoršení míry sociálního vyloučení v té dané oblasti v tom daném místě.

Jenže zase ta kontaktní místa bydlení mají lepší přehled o tom území, a to zase díky té činnosti sociálního odboru na obecním úřadě, díky tomu úzkému propojení s poskytovateli sociálních služeb, prostě díky tomu propojení s terénem. Proto je to celé chystané na základě zkušeností, že tam, kde kontaktní místa bydlení fungují, je prostě to odborné zázemí pro vyhodnocování nějaké sociální dynamiky v sousedství, vyhodnocování toho, jak funguje zabydlování domácností v nouzi, domácností v bytové nouzi. Jenže jak tohle zajistit u úřadu práce? Jak zajistit, že všechny tyhle dovednosti, kompetence, informace, bude úřad práce mít?

Negativní důsledky koncentrace lidí v potížích na jednom místě totiž ponese obec, nikoliv úřad práce. Takže i v kontextu toho, co se stalo kolem Agentury pro sociální začleňování, to musím shrnout slovy: velký, špatný. Odborníci z praxe, lidé z daných míst, kteří chtějí pomáhat a chtějí situaci řešit, varují před přesunem na úřad práce.

RIA – ten výpočet, jak bude zákon fungovat, jaké bude mít ekonomické náklady a jaké bude mít přínosy v horizontu pěti let – RIA, která byla velice oceňovaná, tedy Zpráva o dopadu regulace zákona – obrovská příloha k návrhu zákona – tak ta byla vypočítána na tu původní verzi. Na tu původní verzi, kdy má odpovědnost obec, kdy má jasnou odpovědnost kontaktní místo, kdy ta funkčnost byla ověřena na více než 70 pilotních projektech.

Závěrečná otázka na paní ministryni – vedle těch otázek už na financování, které by mělo běžet a zajímá mě, zda běží a jak funguje – je, zda má nějaká data, o která se opírá při tom přesunu na úřady práce, zda má nějaká data, která nám může odprezentovat k té chystané změně.

Bohužel neproběhla standardní připomínková řízení. Jsou to všechno věci vkládané poslaneckými pozměňovacími návrhy, jsou to věci, které zásadním způsobem zhorší to, aby ten zákon o podpoře bydlení mohl fungovat, a zhorší jakoukoliv možnost vyhodnotit, jak byl původně navržen. Ty změny, které mají dnes projít, některé mírně pomohou a situaci zlepší. Ano, bude rozšířena ta skupina lidí, kteří si budou moci nechat poradit, je tam šance, že i nějací senioři naleznou pomoc u těch míst bydlení, která nakonec snad vzniknou.

Ale ta klíčová potíž, že rozhodující štempl bude dávat úřad práce, ta vzniká právě návrhem hnutí ANO, a proto navzdory těm několika zlepšením, která by měla být dnes schválena a za která děkuji – to je prostě dobře, že tam k nějaké diskusi došlo, a chci poděkovat i paní zpravodajce Evě Fialové, že jsme to pracovně projednávaly a jsem za to ráda – tak tento veliký převod na úřady práce, o kterém jsem teď podrobně hovořila, je důvod, proč tu celkovou změnu podpořit nemůžeme. Prosím ještě jednou o zvážení.