PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA

  • KSČM
  • Plzeňský kraj
  • krajský zastupitel
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 3,62. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

01.01.2013 18:17:54

Staré měšťanské divadlo v Plzni

Staré měšťanské divadlo v Plzni

..

  Při nynější výstavbě komplexu nového moderního divadla v Jízdecké ulici nelze než nezavzpomínat na první český divadelní stánek, který po dlouhá léta plnil svoji roli plzeňského divadelního centra a zázemí v národnostně složitých,  tzv. „vlasteneckých dobách“.     Plzeňský společenský ruch, obohacovaný řadou ochotnických, většinou českých divadelních představení a zábav, jejichž iniciátorem byl např. tepelský premonstrát Josef Václav Sedláček, značně přispěl k tomu, že purkmistr Martin Kopecký se velice usilovně staral o to, aby měla Plzeň vlastní městské divadlo. Na stavbu nové budovy však z počátku ještě nepomýšlel a snažil se nalézt pro divadelníky alespoň vhodný útulek.  Do té doby se hrávalo v templářském či německém domě „U Říhů“, ve velkém sále radnice (1816, 1818), nebo i různě po hospodách.     Velmi vhodnou k adaptaci se Kopeckému zdála výstavná budova „Štiftu“ stojící mezi radnicí a kostelem sv. Bartoloměje a tak hned v roce 1821 nařídil sejmout věž a upravit střechu. Ale ukázalo se, že místnost je pro divadelnictví naprosto nedostatečná a kočující herci i „diletanti“ si raději vybírali místnosti jako např. „U zlatého orla“ (1824 a 1829), „U Hanesů“ (1824) nebo „U bílé růže“. Zde mj. také své první útrapy profesionálního herce okoušel v roce 1829 Josef Kajetán Tyl a to ve společnosti vedené ředitelem Hilmerem (hrabětem Lanisem).      Bylo tedy rozhodnuto, že se Štift zboří a že se pro divadlo postaví nová budova. Zbývalo však odpovědět na tři otázky: „Kde má nová budova stát, kdo uhradí stavební náklady a který architekt zhotoví vhodný projekt?“ V té době se však bořily městské hradby a na konci Riegrovy ulice, kde později stál palác obchodní a živnostenské komory, se uvolnil značný prostor. Na tomto místě, zvaném „Zwinger“ bylo nové divadlo opravdu v roce 1832 postaveno a stávalo zde až do roku 1903. Ulice se jmenovala „Divadelní“.     Zdi budovy byly postaveny jednak ze sbírek (ve prospěch zbudování nového divadla hrávala hlavně „Společnost přátel českého divadla“) a též i za podpory města. Interiér budovy zařídili právovárečníci za 24 tisíc zlaté konvenční měny a obec jim potom svěřila úplnou správu divadelního provozu až do roku 1857, kdy vznikly mezi oběma právními jednotkami závažné rozpory v zadávání letní i zimní sezóny různým ředitelům divadelních společností. Obec byla nucena budovu divadla vykoupit, avšak místo požadovaných 5 tis. zlatých udělila várečné právo domu č. 122. Od té doby byli městem do divadla dosazováni intendanti.     Projekt nového divadla byl objednán u benátského profesora perspektivy Lorenza Sachettiho a stavbu prováděl městský stavitel a zeměměřič František Filaus.     Po celých dalších třicet let není nikde zmínky o tom, že by se v divadle prováděla nějaká významnější přestavba. Plzeň se však mezitím rozrostla o 50% populace a zároveň se tím i navýšily požadavky obecenstva. Roku 1863 se konečně rozhodla městská rada, že budovu opraví. Jednalo se o nepohodlné dřevěné schody vedoucí do loží i na galerii, jedinou toaletu pro dámy i pány, či chybějící šatny, vestibul či bufet. V divadle chyběla i místnost pro domovníka. Celou rekonstrukci provedl Karel Weselý, který musel například současně i řešit problémy se sálajícími kamny, u nichž bylo značné horko a naopak přitom vzdálenější diváci mrzli. Tato závada byla ovšem odstraněna zcela nedostatečně, protože už v roce 1864 útočí „Pilsner Bote“ (1864 9/X, č. 81) na stavitele Daniela, aby se postaral o nápravu, neboť jinak si obecenstvo bude muset nadále opatřovat „Theaterplaetze und Theaterbačkorn“.     Co se týče kapacity divadla, tak se počet sedadel v přízemí několikráte měnil. Snaha o rozmnožení sedadel je nejlépe patrna z návrhu na novou úpravu, vytvořenou T.Kilianem z 9.června 1872. Galérie se však neprodlužovaly, což je patrno z posledního zachovaného plánu divadla, který dal pořídit Emanuel Štěpánek, ředitel stavebního úřadu a to 28. dubna 1895, což už bylo v době, kdy městská rada schválila návrhy intendanta Hynka Schiebla týkající se zbudování zcela nového divadla.     A tak roku 1902 prodává „nápověda“ ředitele Trnky svým příznivcům „Poslední almanach ve starém divadle, saisona 1901-2“, neboť na podzim o sv. Václavu se již otevíralo divadlo nové, postavené Antonínem Balšánkem „v sadech“ na místě, kde býval dříve „Rybníček“.     A právě k tomuto, nyní již také památnému a zasloužilému, avšak již kapacitně nepostačujícímu, divadelní scéně JKT, přibude v Plzni, po více jak 110 letech, další divadelní budova. Společně s dlouhou řadou plzeňských kulturních příznivců věřím, že její nový název nebude poplatně spojen s žádným politickým kultem osobnosti dnešních dní, jak tomu okolnosti dnešních dní naznačují, ale spíše bude reflektovat staleté kulturní tradice města Plzně. Uvidíme!
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama