Ve svém politickém životě se velice nerad zaobírám interními záležitostmi jiných politických stran, avšak vzhledem okolnostem, že sám předsedám městské organizaci KSČM v Plzni a současně za komunisty kandiduji v rámci volebního hnutí STAČILO! v nadcházejících sněmovních volbách se relevantnímu komentáři k některým aktuálním okolnostem, zejména souvisejících s odchodem některých bývalých exponentů SOCDEM, vyhnout nemohu a vlastně ani nechci.

I méně bystrému pozorovateli české politické scény nemůže uniknout minimálně těžce pošramocený morální, ale zejména ekonomický stav naší země, která takto již balancuje na hraně kolapsu. Občané jsou politicky extrémně rozdělení a zejména mediálním působením stále více i sociálně rozdělovaní. Za běžné situace a chodu státu toto nebývá nic divného, ovšem za situace, kdy se pomyslné sociální nůžky nekontrolovatelně rozevírají stále více se mnoho lidí přirozeně začíná radikalizovat. Stát následně odpovídá utahováním šroubů, cenzurou, šmírováním vlastních občanů, tvorbou umělých morálních autorit, ostrakizováním nepohodlných názorů a nově i neumělými pokusy o procesy s politickým odérem.

Ani druhý aspekt, tedy odpověď na otázku, kdo zde tento tristní stav navodil, asi také nebude velké části společnosti neznámou. Čistě za moji osobu se domnívám, že úpadek tradičních hodnot jako je vlastenectví, češství, ale i sociální rovnost či respekt k odlišnému názoru, je způsoben a dlouhodobě uměle přiživován nomenklaturními podvodníky a eskamotéry, velice často i trestně (ne)stíhanými šibaly napojenými na aktuálně vládní uskupení a oscilačním způsobem pulzuje přes tenkou hranicí mezi politikou a privátním sektorem.

Mainstreamově servírovaná jediná možná pravda šířená vládnoucí garniturou, která dopadá prakticky do všech myslitelných oblastí života, však naštěstí rychle vygenerovala razantní protestní odpověď nespokojené části společnosti. A tou je vznik rozličných protestních volebních hnutí, které disponují výrazněji vyšším potenciálem k realizaci požadované politické změny.

A právě Jedním z takovýchto subjektů je STAČILO!, uskupení levicových a provlasteneckých sil.  Je jasné, že toto nové hnutí asi nebude pro všechny tím očekávaným, všeobjímajícím levicovým optimem, ale spíše se v jeho aktivitách objektivně odzrcadluje a také plně reflektuje již zmíněná morální a ekonomická bída ČR vyžadující okamžitá politická řešení!

V této souvislosti rozumím překotným událostem posledních dní, kdy na kandidátní listiny hnutí STAČILO! přibyli na poslední chvíli také zástupci SOCDEM. Dle mého názoru je to zcela v pořádku, situace s více než milionem propadlých voličských hlasů, a to nejspíše levicových, v posledních sněmovních volbách se již nesmí opakovat. A rozhodně ne z hloupého důvodu již přežitých mezipartajních antipatií a osobnostních či ideových averzí z dob dávno minulých.

Samozřejmě ale dobře rozumím také těm, kteří vytrvale straší širokou veřejnost, že by se historie mohla opakovat (a to zejména některé negativní etapy stranického a společenského vývoje naší země). Pro méně přemýšlivé je toto stále efektivním klackem. Dle mého názoru se ale prostě "do stejné řeky již znovu vstoupit nedá"!

V této souvislosti odsuzuji nepřijatelné fňukání některých, naštěstí již bývalých čelních sociálních demokratů. Těch, kteří tu svoji tak „milovanou“ sociálně demokratickou stranu svého času efektivně propojili pupeční šňůrou s pravicovými kmotry, aby si prakticky na všech úrovních státní správy i samosprávy zajistili lukrativní posty a čekali, že tento stav bude trvat „na věčné časy“, a že prostí voliči levice se s touto dlouhodobou ideovou kolaborací tiše smíří.

(Např. v Plzni se svého času dlouhodobě střídali na postu primátora a jeho prvního náměstka členové ODS a ČSSD a to zcela bez uzardění. Program-neprogram!

Zmínění „oranžoví“ profesionální politici se tak podíleli, někteří přímo, jiní nepřímo, nejen na celkovém úpadku republiky a společnosti, ale i na destrukci samotné ČSSD. Tato politická strana se tak během několika let, z pozice nejsilnějšího politického subjektu ČR v roce 2013, zcela zhroutila sama do sebe a dnes stojí na pokraji nejen vlastního finančního krachu, ale především na hranicích zanedbatelné voličské podpory. A kdo tedy za to může?!

Proto je dle mého názoru logické a potřebné, že zejména ti, co svého času sáli prebendy z vládních koryt a souvisejících státních a zastupitelských funkcí ve velkém, poslanci a senátoři, ale i členové rad krajů a obcí, kteří byli propleteni vzájemnými vazbami se stranami dnešní odpudivé vládní koalice, odcházejí. Jen ten doprovodný mediální humbuk by si mohli odpustit, když sami své straně v nouzi nikterak nepomohli! Oslavných fanfár se jim tak dnes nejspíše nedostane!

Ale abych byl zcela objektivní, vážím si všech poctivých sociálních demokratů, kteří na svoji levicovou DNA nezapomněli, nepodlehli podbízivému liberalismu a nebáli se a snažili se spolupracovat a vytvářet také obecní a krajské koalice s levicovými subjekty. Příkladem mohu uvést velice úspěšné koaliční působení ČSSD a KSČM na Plzeňském kraji mezi lety 2012-16, které hodnotím jako jednu z občansky nejpřínosnějších etap během celého trvání krajského zřízení v ČR od jeho vzniku v roce 2000.