Jaká je však skutečnost? Za ekologického ředitele Františka Krejčího a zeleného ministra Martina Bursíka v letech 2009 a 2010 Národní park Šumava vytěžil a prodal každý rok 300 a 350 tisíc m3 dřeva.

Po nástupu dr. Jana Stráského a jeho následovníka ředitele Mgr. Jiřího Mánka se začalo důsledně postupovat proti kůrovcové kalamitě. Hnutí Duha a další aktivisté se přivazovali ke stromům a snažili se zásahům proti kůrovcům zabránit. Opravdu chtěli chránit přírodu? Nikoliv. Ukázalo se, že vývoj těžeb při důsledném zasahování proti kůrovci v posledních letech výrazně klesl. V roce 2011 se těžilo 250 tisíc a v roce 2012 již pouze 75 tisíc m3 kůrovcového dřeva. Pětkrát méně, než těžilo ekologické vedení Františka Krejčího a předsedy Rady parku Jakuba Hrušky!

Kde je dřevo?

Co však po sobě "zelené" vedení NPŠ zanechalo? Patnáct tisíc hektarů suchého a devastovaného lesa. Zmizely, respektive byly ponechány na pospas kůrovci poslední pralesní zbytky na Pramenech Vltavy, kde byly stromy i čtyři sta let staré. Škody na životním prostředí vypočítané ve znaleckém posudku soudního znalce Karla Simona jdou do desítek miliard. Ale co víc. Důslednou kontrolou a inventarizací se ukázalo, že dřevo, které ředitel František Krejčí údajně nechal zetlít v uschlém lese, není. Jen při kontrole na jednom pracovišti schází 1000m3 dřeva, které za jeho ředitelování zmizelo.

Sečteno a podtrženo. Za zeleného ředitele Krejčího a ministra Bursíka se na Šumavě těžilo několikanásobně více dřeva než za ředitelů Stráského, Mánka a ministra Chalupy. Za ředitele Krejčího se navíc ztrácelo (netroufám si říci, že kradlo) dřevo v tisících kubících. Vzpomínáte si, jak Zelení dehonestovali a skandalizovali ředitele Stráského? Aktivističtí vědci podepisovali petice za jeho odvolání. Dnes je jasné, že všichni vědomky či nevědomky bránili nejen obrovské a zbytečné těžby a masivní výprodej šumavského dřeva, ale víme, že i mizení dřeva v tisících kubíků. Je na policejních vyšetřovatelích, aby prokázali, kdo měl ze ztrát dřeva zisky.

Reklama za granty

Byl to v Národním parku Šumava za "zelených" ministrů takový velký mejdan. Podporovalo se rozšiřování kůrovce, rozdávaly se milionové granty nevládním organizacím, které za tyto peníze dělaly národnímu parku reklamu, jak skvěle chrání přírodu a zakládá nové pralesy. Lidé z akademického prostředí se propůjčili k tomu, aby za peníze psali knihy o tom, jak jsou kůrovcová kalamita a zdevastované lesy skvělé pro světovou značku národního parku. Přitom park těžil harvestory dřevo jak o závod a vesele ho prodával do zahraničí. Sem tam se tisíc kubíků ztratilo. Audit hospodaření NPŠ z té doby ukázal desítky dalších nehospodárností. Mejdan skončil a nastal čas sčítat škody. Že starostové a politici chtějí "těžit dřevo", jsme prokazatelně vyvrátili. Zelení si vymysleli novou mantru: Starostové a politici chtějí udělat ze Šumavy lunapark. Je to stejný nesmysl, ale aktivistům naštěstí již nikdo nevěří. Aby byli důvěryhodní, museli by vysvětlit, proč podporovali největší drancování šumavských lesů v historii národního parku.

Ing. Tomáš Jirsa, MBA.
senátor PČR
místopředseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
starosta
krajský zastupitel