Samozřejmě můžeme stále ještě těžit z tradice vývozu do zemí, které byly tradičními odbytišti našeho průmyslu. Většina těchto vazeb však byla v posledních letech zpřetrhaná a obávám se, že třeba se zeměmi jihovýchodní Asie, jako například s Vietnamem, bude obnovování velmi problematické.
Zrovna tato země přitom vždycky byla našim tradičním partnerem díky jejich studentům na našich školách. Jenže po revoluci pro naše politiky nebyl socialistický Vietnam nikdy skutečnou prioritou a například návštěva expremiéra Topolánka představovala pro ekonomickou diplomacii vyloženě katastrofu. Pan Topolánek totiž tehdy v duchu své povahy pronesl velmi nešťastný výrok, sice v češtině, nicméně před lidmi, kteří česky rozuměli.
Není to samozřejmě jen Vietnam, můžeme mluvit o dalších regionech, jako je třeba Jižní Amerika, ale mnohem blíže je například Balkán. Bývalá Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, tam všude můžeme podpořit český export. Jak politicky, tak i ekonomicky.
V oblasti ekonomické podpory je naprosto nezbytné narovnání vztahů mezi Českou exportní bankou a státní pojišťovnou EGAP. Bez perfektního fungování těchto institucí je téměř nemožné konkurovat nabídkám třeba čínských firem. Jenže v poslední době obě instituce poskytují podmínky na úrovni běžných komerčních úvěrů, což je pochopitelně k ničemu.
Naše ekonomika zažívá těžké časy a průmyslu bychom měli pomáhat všemi dostupnými prostředky. A teď nemám na mysli sanování nepovedených investic, ale určitou politickou a ekonomickou asistenci. Jenže právě tohle stát pro naše výrobce dělá mnohem méně, než by bylo potřeba.
Prosím sledujte mé texty i na mém Facebooku
