„S nástupem Lisabonské smlouvy Parlament získal v rámci rozhodovacího procesu Unie stejné pravomoci, jako Rada, ve které zasedají členské státy. Je proto na místě, aby si europoslanci mohli sami rozhodnout o svém sídle,“ vysvětluje česká europoslankyně Olga Sehnalová (ČSSD, S&D). Do debaty podle ní vstupují i argumenty organizační, finanční i ekologické. „Dlouhodobě je neudržitelné, aby se pět tisíc osob a osm kamionů každý měsíc na týden přesouvalo mezi pracovišti, která jsou od sebe vzdálená 435 kilometrů. To odporuje selskému rozumu,“ dodala poslankyně.

Konečné rozhodnutí o jednom sídle Evropského parlamentu však zatím nepadne. „Jedná se o první nutný krok. Následně se tato citlivá otázka musí důkladně prodiskutovat se zvážením všech variant a alternativ. V místech, kde v současnosti parlament sídlí, pracuje mnoho lidí. Sídla mají i vliv na místní podnikatelské a kulturní klima, nehledě na historickou a symbolickou stránku věci. Očekávám ještě dlouhou diskusi,“ uzavírá europoslankyně Sehnalová.

Evropská komise by na základě dnešního hlasování mohla Radě a Parlamentu předložit návrh na změnu smluv během nadcházejícího roku.

Několik čísel…

156 až 204 milionů EUR jsou dodatečné náklady vyplývající z roztříštěnosti sídel

435 km je od sebe vzdáleno sídlo Parlamentu ve Štrasburku a Bruselu

3 300 služebních cest podniknou europoslanci a personál Parlamentu měsíčně kvůli roztříštěnosti sídel

5 000 osob z řad europoslanců a personálu se mezi sídly měsíčně přesouvá

8 kamionů dokumentů je třeba mezi sídly měsíčně převézt

11 až 19 000 tun CO₂  jsou dodatečné emise v důsledku přesunů