Otevřená odborná diskuze? Architektonická soutěž? Ale kdeže. Poněkud samozvaně povolaný strážce kulturních hodnot města, spolek nesoucí název Klub UNESCO, pojal tuto myšlenku, vybral si sochaře a na vybudování a financování se domluvil s vedením radnice.

Prosím neplést se zastupitelstvem. Zde od počátku žádný záměr předložen nebyl, smlouva byla údajně nevypověditelná a peníze se podle ní autorovi už vyplácely. Po volbách pak byli noví zastupitelé po několika letech vystaveni rozhodnutí posvětit nebo neposvětit tuhle vskutku netradiční akci. Stranou ponechám tlaky na umístění a rozpory s památkáři, kteří tak dlouho nesouhlasili, až nakonec souhlasili.

Jakás takás diskuze se rozběhla až poté, co v Kroměříži vznikla petice proti výstavbě památníku. Korektně a na základě faktů vyvraceli její autoři nekritické velebení biskupa, osobnosti násilné pobělohorské rekatolizace, “narativ” o mecenáši a dobroději, který vybudoval město, a na víc se neptejte, nekažte nám dojem. Jenže role biskupa Castelcorna v dramatu čarodějnických procesů není formální a zanedbatelná.

No jo no, ale co už s hotovým památníkem... Hlasování o památníku v zastupitelstvu proběhlo až po dlouhých pěti letech, pro památník nehlasovali tři zastupitelé, z toho dva byli proti, jeden se zdržel hlasování.

Biskup Karel z Lichtensteinu Castelcorna si svůj okázalý památník v Kroměříži vybudoval už za svého života. Investoval do honosného zámku a zahrad, sbírek umění, které vtiskly Kroměříži tvář. Nic dalšího otisk jeho doby nepotřebuje.

Růžice památníku, nově označeného jako pocta jeho dílu, mají směřovat na místa jeho působení. Pieta za umučené a upálené nevinné oběti justičních vražd, tzv. čarodějnických procesů, která se odehrála 21. 10. na rohu Velkého náměstí, přidává k památníku pomyslný další směr: Šumpersko a Velkolosinsko. I to je “dílo”, kterému se ve městě, zvaném Hanácké Athény, rozhodli odhalit památník v 21. století.