Programový ředitel hnutí na stránkách tisku prohlašuje, že divočinu
na Šumavě je potřeba rozšířit na 50 procent rozlohy Národního parku. A v
den jmenování nové vlády hnutí předkládá vládě a parlamentu petici za
"záchranu divoké Šumavy".
I seriozní DENÍK napsal, že prioritním úkolem nového ministra životního prostředí je "vyřešit výbušnou situaci na Šumavě".
Výbušnou
situaci na Šumavě? Proboha, to si nikdo nevšiml, že na Šumavě je již
dva roky klid? Že po nástupu ředitele Jana Stráského a jeho
pokračovatele Jiřího Mánka se podařilo zastavit kůrovcovou kalamitu? Že
po dlouhé době došlo k dohodě o řízení Národního parku mezi
ministerstvem životního prostředí, šumavskými obcemi a oběma kraji? Že
došlo i k dohodě nad novým zákonem o Šumavě, který ministerstvo za
účasti odborníků, obcí a Jihočeského a Plzeňského kraje dva roky
připravovalo?
Zákon navrhuje 26 procent prvních zón s tím, že 22
procent je okamžitě "bezzásahových" a zároveň je možné ve výhledu
pětačtyřiceti let rozšířit první zóny až na třicet pět procent.
Bohužel,
návrh zákona "spadl pod stůl" s koncem Poslanecké sněmovny. Hnutí Duha
se ke kompromisu nepřipojilo a nadále požaduje padesát procent divočiny.
Například šumavské obce, které do jednání vstupovaly s návrhem 16
procent divočiny, kompromis nakonec přijaly. Každému, kdo zná situaci,
musí být jasné, že prohlásit 50 procent národního parku za "divočinu"
rozpoutá okamžitě další kolo kůrovcové kalamity. A kůrovcová kalamita
opět přinese masivní těžby v lesích sousedících s "bezzásahovými"
prvními zónami. Všichni si přeci pamatujeme, že nejvíce dřeva se na
Šumavě těžilo (a ztrácelo) za "zelených" ministrů a ředitelů.
Nový
ministr Richard Brabec by měl před jakýmkoli krokem týkajícím se Šumavy
zvážit skutečnost, že v regionu i v Národním parku panuje klid a
dohoda. A tak se zdá, že jediný, komu klid a dohoda na Šumavě vadí, je
Hnutí Duha.
Ing. Tomáš Jirsa, MBA.
senátor PČR
starosta
místopředseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení
krajský zastupitel
