O tom, zda těžaři dostanou příslušná povolení poněkud zdlouhavě rozhoduje Ministerstvo životního prostředí ČR. Ve skutečnosti samozřejmě nejde „jenom“ o průzkum. Místa jako Jílové, Mokrsko, Čelina, Vacíkov či Roudný jsou všem zlatokopům velmi dobře známá. Na řadě z nich se dobývalo zlato již v dobách Keltů.
Pokud by těžaři získali povolení k průzkumu, dříve nebo později by neodvratně následovala i těžba. To by ale znamenalo nenávratnou likvidaci středočeské krajiny v podobě, v jaké ji známe dnes. Za sebe říkám, že rozsáhlá průmyslová těžba surovin, při níž by se využívaly toxické sloučeniny, nemá v současné době ve středních Čechách místo.
Proto vítám, že aktivity odpůrců těžby zlata u nás nepolevují.
Ukažme si na příkladu Mokrska jak moc je v současné době těžba zlata pro zahraniční těžaře lákavá. Poměrně rozsáhlým průzkumem prováděným v letech 1978 – 1989, při němž bylo mimo jiné vyrubáno i 21 kilometrů důlních chodeb, bylo zjištěno, že se zde nachází nejméně sto tun těžitelného zlata. Zároveň ale průzkum odhalil, že zlato se v hornině nachází velmi jemně rozptýleno a je doprovázeno arzenopyritovými komplexními sloučeninami. Průmyslová těžba zlata v Mokrsku je v současné době možná jen tím způsobem, že vybudujeme povrchový důl, horninu vyrubáme a rozemeleme na velmi jemný pudr. Z tohoto prachu o velikosti zrn maximálně 0,5 milimetru poté mechanicky (flotací) oddělíme těžké částice. Vlastní zlato je možné z takto získaného koncentrátu vytěžit jen loužením pomocí kyanidu.
Současná česká legislativa sice neumožňuje u nás provádět kyanidové loužení, ale to neznamená, že až do fáze získání koncentrátu by se zlato z Mokrska nedalo těžit na místě. Co by bylo výsledkem takovéto těžby? Nejen již zmíněných 100 tun zlata (z nichž by si pouhých pět tun mohl ponechat český stát) ale i obrovská díra do země a miliony tun kalů plných arzenu. Mimochodem, jedna tuna horniny v Mokrsku obsahuje v průměru 3 gramy zlata. A k tomu i přibližně 300 gramů arzenu. Neboli 100 krát více smrtelně jedovatého arzenu než zlata. Mletím na pudr se uvolní nejen zlatinky, ale i téměř veškerý arzenopyrit. Tyto sloučeniny by byly vystaveny účinku oxidačního prostředí. A vznikly by tak výborné podmínky pro vstup velkého množství arzenu do podzemních i povrchových vod.
Mimochodem, podobná situace již v Mokrsku nastala v 80. letech minulého století. Tehdy, v době provádění intenzivního průzkumu zlatonosného ložiska, se výrazně zvýšil obsah arzenu ve studnách místních obyvatel.
Rizika nejen těžby, ale i povolení průzkumu jsou nejen pro český stát krajně
nevýhodná, ale především zcela nepřijatelná pro občany.
Nevím, jak dlouho ještě bude na Ministerstvu životního prostředí ČR probíhat správní řízení ve věci žádostí o povolení průzkumu, které si podalo několik těžařských firem. Koncem března se chci setkat s novým ministrem životního prostředí Richardem Brabcem. Jedna z mých otázek, které mu chci položit, se bude týkat průzkumu a těžby zlata ve středních Čechách. Zajímá mě, jak dlouho ještě bude ministerstvo odkládat rozhodnutí a tím stresovat obyvatele území ohrožených těžbou zlata. Domnívám se, že nic jiného než zamítnutí žádostí stejně nepřipadá v úvahu.
Josef Řihák, hejtman Středočeského kraje
