Jenže my jsme nacionalisté a proto bychom ke spálení vlajky republiky nikdy nesáhli. Jsou věci, které jsou pro nás svaté. Jenže „vlajka“ EU je vlajka de facto okupační, protože jedině okupantovi odevzdáváte svoji národní, politickou či ekonomickou suverenitu. A i kdyby unie nebyla okupant, tak je to rozhodně protektor, dohlížející na činnost státních orgánů republiky. A každý správný vlastenec musí bojovat proti komukoliv, kdo si uzurpuje suverenitu jeho rodné země.
V Polsku se rozmohl nový „sport“. Polští národovci strhávají a následně pálí vlajky EU, protože je uráží, že tyto vlajky visí vedle národní vlajky Polska, jejíž symboly byly zkropeny potoky krve Poláků, kteří po staletí umírali za jednotné a samostatné Polsko. Dokonce soutěží, kdo jich spálí více. Přestože je v Polsku pálení státních vlajek zakázané a hrozí za to vysoká pokuta anebo vězení, tak v případě vlajky EU to neplatí. Evropská unie totiž není stát. Takto tedy posuzuje stejnou věc sousední Polsko, také člen EU.
A jak na věc pálení vlajky nahlížejí v zemi přátel největších, našeho nejdražšího spojence, vládce světa a vesmíru, vzoru demokracie a všeho co musí Praha následovat – ve Spojených státech? Ústava USA podle názoru právníků snese pálení americké vlajky. S emocemi a morálním rozjitřením se stěžovatelé musí v demokracii vyrovnat.
Režim nechce totiž vidět, že většina obyvatel republiky členství v unii bere jako nenáviděnou vnucenou nutnost. Vláda pouze uměle vyvolává zájem obyvatelstva, kdy jim podstrkuje tak „důležitou“ věc, jako třeba, kdo bude eurokomisařem. Všem čerta záleží na tom, co bude mít na starosti, jestli bude eurokomisařem přes šproty či pro zahnutí banánů. Stejně se pro nás nic nemění, dál bude vláda ochotně přijímat bruselské direktivy a dál se budou „odklánět“ evropské peníze. Pro žádné slušného Čecha či Moravana není Evropská unie důležitou věcí. Je to věc cizí a škodlivá.
Dělnická strana sociální spravedlnosti mnohokráte deklarovala, že chce radikální změny domácí politiky a vždy také zdůrazňovala, že tyto změny chce uskutečnit politickou cestou, cestou voleb. To se nemění ani dnes a nebude se to měnit ani do budoucnosti. Ale jsou chvíle, kdy se musí vybočit z onoho „politična“ a udělat něco, co se běžně nedělá. A to se udělalo. Spálila se vlajka něčeho, s čím nesouhlasíme a proti čemu politicky bojujeme. Bylo to zahájení předvolební kampaně k volbám do Evropského parlamentu. Na pražském náměstí jsme nevyhlásili pálením vlajky EU partyzánskou válku vládě ve Strakově akademii, ale zahájili jsme politickou předvolební kampaň. A předvolební „dělnická“ kampaň byla založena na mítincích, kontaktní kampani, zkrátka na diskusi. A jak někdo moudrý řekl: Demokracie je diskuse. Takže se ptám, udělali jsme na tom náměstí něco nedemokratického? Pokud by současný režim byl demokratický, dostatečně silný v „proevropských“ argumentech, tak by mu pálení vlajky EU nemohlo vadit. Ale kdo se bojí, tak se bojí i takovýchto věcí.
Neodpustím si rýpnutí. Kdyby se sešli na nějakém náměstí tzv.
ochránci lidských práv a začali by tam pálit vlajku Ruska anebo Číny,
tak to by pánové z politické policie přinesli vysokooktanový benzín a
kvalitní zapalovač. Vládní média by to nenazvala výtržnictvím, ale
legitimním politickým aktem v boji proti „zlu“.
Následný soudní
proces bude i procesem o demokracii a svobodě slova v republice. Na
lavici obžalovaných nebude sedět jen mladý vlastenec, ale souzena a
zašlapávána bude také skutečná demokracie a suverenita země. Tedy to, za
co bojujeme.
Jiří Štěpánek, výkonný místopředseda DSSS
