Smyslem minimální mzdy je v prvé řadě zajistit, aby životní úroveň toho, kdo pracuje, neklesla jednak pod sociálně přijatelnou úroveň, a minimální mzda musí také motivovat k vyhledávání práce namísto příjmu sociálních dávek - nevyhnutelně proto musí být znatelně vyšší, než jsou tyto dávky. Minimální mzda je obvykle v EU na úrovni poloviny průměrné mzdy a obvykle je také okolo dvojnásobku životního minima - tedy minima zaručených dávek sociální podpory.
Z tohoto pohledu je česká minimální mzda stále podprůměrná a to bez ohledu na její skutečnou kupní sílu - ta je ještě nižší než v drtivé většině zemí Evropy.
Na druhou stranu je naprosto pochopitelný argument zaměstnavatelů, že tlak na mzdy snižuje konkurenceschopnost českých firem. Tady si ovšem dovolíme oponovat. Nechtějme být konkurenceschopní snižováním mezd. To je cesta do Afriky nebo na Ukrajinu. Naše firmy mají zhruba o polovinu vyšší energetickou náročnost oproti vyspělému zahraničí. Samozřejmě je tu i stát, který by mohl podle našeho názoru firmám přispět snížením odvodů za nízkopříjmové zaměstnance, aby náklady na zvyšování nejnižších mezd nenesly jen firmy. Samozřejmě je třeba hledat také prostor v oborech s vysokou přidanou hodnotou - tedy vyrábět zboží, u něhož není rozhodující pár stokorun na výplatě dělníka. I tady by stát měl nastartovat cílenou podporu výzkumu a aplikace nových technologií s vysokým komerčním potenciálem. Příkladem budiž například český výzkum v oblastech nanovláken.
Tomio Okamura - předseda hnutí Úsvit
