V koaliční smlouvě jsme se sice zavázali, že budeme druhý pilíř transformovat, nemůžeme to ale udělat bez ohledu na cca 83 tisíc lidí, kteří do tohoto penzijního systému vložili své finanční prostředky a očekávají, že je budou moci v důchodovém věku využívat. Stát s těmito lidmi nemůže zacházet jako s onucemi: jednou tak, podruhé onak, ptát se vás nebudeme. Je totiž jasné, co bude při takovém zacházení následovat – žaloby.

A pak jsou tu také penzijní společnosti, které samozřejmě očekávaly ekonomický zisk. Co udělají? Budou se soudit se státem, i když je jasné, že by při nízkém počtu klientů žádný vysoký zisk nezaznamenaly. To ovšem neznamená, že se jich komise nemá ptát na názor. Náklady na soudy totiž opět nebude platit nikdo jiný než stát.

Expertíza, která byla vypracována renomovanou právní kanceláří, navíc zcela jasně říká, že plán sociální demokracie je velmi nebezpečný a hlavně neefektivní. Odnesou ho možná jak občané, kteří státu důvěřovali, tak samotný stát, potažmo daňoví poplatníci.

Je jasné, že ne všichni klienti druhého pilíře budou návrhem komise nadšeni. Pokud si neplatí do třetího pilíře, dostanou peníze na účet, ale budou tím de facto penalizování v rámci prvního pilíře, tedy v běžném důchodě, pokud do prvního pilíře opět nevloží ona 3 %, která získali v druhém pilíři od státu. Jinými slovy: uvěřili jste státu, tak si za jeho neschopnost doplaťte. Nejsem přesvědčená o tom, že si to lidé nechají líbit. O tom, že se budou bránit penzijní společnosti, v podstatě nepochybuji.

Protože se právní expertíza, která upozorňuje na nebezpečí soudních tahanic se státem, k silovému návrhu zrušení druhého pilíře úplně nehodila, tak jistí zástupci v komisi navrhovali, aby se vypracovala jiná, která by se hodila více... 

Práce komise ale žádné alternativy nenabídla. Vláda by přitom měla mít právo na výběr z několika variant transformace a ne jen „z jedné“. Měla by mít možnost se rozhodnout pro tu nejméně bolestivou jak pro občany, tak pro stát.

Komise, respektive sociální demokracie, nabízí řešení jediné.  Je tedy skoro jisté, že tento její návrh, který rozhodně státní rozpočet nešetří a navíc je v něm skryta řada nebezpečí soudních řízení, ve vládě narazí. Proto jsem pro tento návrh taky hlasovat nemohla.

Radka Maxová, poslankyně ANO, členka důchodové komise