Ve Švédsku si nemá možnost vzít dovolenou, z finančních důvodů, pouze 10 % populace, v Dánsku to je 14 %, v Nizozemí cifra dosahuje 17 % a v Německu činí 22%.

Výše uvedená čísla jsou relativně nízká v komparaci s jižní a východní Evropou, kam se řadíme i my jako Česká republika. V Rumunsku toto číslo dosahuje až 75 %, v Bulharsku 74%, v Polsku 62 %, v Portugalsku 56 %, v Řecku 53 % a v Itálii 51 %. O naší zemi si každý čtenář udělá obrázek určitě sám, podle toho, kolikrát byl za rok na zahraniční dovolené.

V chudobě, dle definice, se nacházejí lidé, jejichž výdělek nepřesáhne polovinu průměrné mzdy v zemi. Česká republika se podle statistik může „natřásat“ tím, že pouze 9,6 % populace je ohroženo chudobou. Celkový průměr v evropské osmadvacítce dělá zhruba 11 %. On je oříšek v tom, jak si hranici chudoby každá země stanoví, poněvadž jinak bychom se mohli skutečně radovat, jak jsme bohatí.

Kupříkladu v roce 2011, německý zaměstnanec riskoval propad do bídy, když vydělával měsíčně méně než 1000 euro (což je v přepočtu suma dosahující téměř 30 tis, po nesmyslném znehodnocení koruny), tedy asi trojnásobek naší současné minimální mzdy.

Nedávné symbolické navýšení minimální mzdy je pouze malou náplastí pro pracující občany. V některých zemích totiž nedosahuje naše průměrná mzda, na niž většina lidí ostatně nedosáhne, ani minimální mzdy okolních států, což je tristní fakt.

Ing. Pavel Janeček, kandidát do Zastupitelstva města Náchoda

www.janecekpavel.cz