V kolotoči těchto sporů se pak zapomíná na to nejdůležitější, že rok 1989 byl rokem zázraků. Události roku 1989 v celé střední a východní Evropě nečekal téměř nikdo. A už vůbec nikdo nepředpokládal, že to bude tak rychlé a jednoznačné.

Kdyby někdo v lednu 1989 říkal, že Sovětský svaz za necelé tři roky již nebude existovat, byl by všem pro smích. Zkrátka události roku 1989 nelze vnímat jinak, než jako zázrak, ať už jste byli na kterékoliv straně mocenské barikády. On to totiž byl zázrak i pro komunisty. Ta rychlost změn je konsternovala a fascinovala stejně jako ty, kteří proti nim bojovali. A samozřejmě to byl rok zázraků i pro křesťany. My to navíc máme i s razítkem. Potvrzené. Byl to právě rok 1989, ve kterém se dokončoval proces svatořečení Anežky České. Celý proces kanonizace byl dokončen 12. listopadu 1989 v Římě. Pro velkou část společnosti to byl skutečný počátek změn. Do Říma vyjely stovky autobusů z tehdejšího Československa. Obřad dokonce přenášela Československá televize. Všichni cítili, že se něco musí stát. Že se musí naplnit proroctví, že v Čechách nastane mír a pokoj i blahobyt, až dojde ke kanonizaci Anežky. Tehdy se říkalo: "Ano, svatá Anežka Česká nám vyprosila svobodu."

I když jsem na podzim 1989 byl ještě malý chlapec, přesto patřím ke generaci, která bere 17. listopad tak nějak za svůj. Vyrůstal jsem v rodině, která na komunistický režim měla jednoznačný názor a nijak to před námi rodiče ani ostatní dospělí neskrývali. Události roku 1989 jsme prožívali tak nějak společně. Jejich radosti a zážitky byly vlastně i našimi. Proto si velmi dobře vzpomínám, že v našem prostředí sehrával velkou roli právě proces svatořečení Anežky Přemyslovny.Nezapomínejme na to nebo spíše na ni. Nabízím proto další pohled na události roku 1989, na kterém bychom se mohli shodnout vlastně všichni. Byl to rok zázraků. Svatá Anežko, oroduj za nás.