Je potřeba si uvědomit, že jsou handicapovaní žáci a handicapovaní žáci. Existují různé handicapy, které mají různé stupně. Některé handicapy jsou téměř nepoznatelné, jiné jsou viditelné na první pohled. Pokud bychom uvažovali opravdu extrémně, tak za určitý handicap se dá považovat třeba i krátkozrakost - a samozřejmě je asi absolutní pitomost vyhánět krátkozraké žáky někam do zvláštních škol. Stejně tak je nesmyslné vyhánět do zvláštních škol žáky s lehkým postižením, ať už zdravotním, smyslovým, poruchou chování či mentálním.

Na druhou stranu existují bohužel i velmi těžké handicapy. Zvlášť např. v případě kombinace velmi těžké mentální a smyslové poruchy je jen obtížně představitelné, že by se takové dítě učilo s normálními žáky.

Z toho jasně plyne, že k handicapovaným je potřeba přistupovat s uměřeností - u žáků s malým handicapem není důvod je neintegrovat a posílat je do zvláštní školy, u žáků s velkým a těžkým handicapem je asi bohužel integrace nemožná a tito žáci musí mít svoje zvláštní podmínky.

Nutno též zmínit, že někdy některé speciální vybavení nebo asistent může usnadnit integraci žáka, který by byl jinak integrovatelný velmi obtížně. Pokud u některého konkrétního žáka existují pochybnosti, co je pro žáka vhodnější, je možno ho zkušebně zařadit do běžné školy, a teprve pokud by tuto školu nezvládal, může přejít do zvláštní školy kdykoliv.

V odpovědi na tuto otázku, tedy kde je přesně ta hranice, kterého žáka ještě integrovat a kterého už ne, má možná Zeman jasno, ale já se na ni neodvažuji odpovědět více než takto obecně. Považuji to za složitou otázku pro speciální pedagogy, kteří jsou s problematikou obeznámeni a mají potřebnou kvalifikaci. Není to otázka pro lidi, kteří viděli postiženého žáka z letadla v noci, kdy ještě k tomu byla mlha.

Pokud na to tedy někdo zjednodušeně odpovídá ano/ne, jen prozrazuje určitý vlastní handicap.