Vojenská policie není typicky bojovým útvarem, jak se nám někteří poslanci snaží podsunout (např. poslanec Gabal KDU-ČSL), ale plní především úkoly týkající se správního a trestního řízení, kontrolou, potažmo prevencí a represí. Z těchto úkolů jednoznačně vyplývá, že hlava Vojenské policie by měla mít hlavně právní vzdělání, tedy okamžitě orientující se v dané problematice, na rozdíl od manažera tankisty, manažera spojaře či dělostřelectva, typického velitele vojenských odborností. Především je třeba poukázat na to, že Vojenská policie není součástí armády, ale stojí vedle ní, tak jako Hradní stráž nebo Vojenské zpravodajství, jež patří ministerstvu obrany. Co to znamená? Znamená to, že veškerou odpovědnost za tyto služby nese ministr obrany a ne náčelník generálního štábu. Laicky řečeno, nemůže přece odpovídat nějaký manažér, jako je ministr, za instituci zabývající se kontrolou a zákonností AČR, do které byl jmenován ředitelem člověk na nátlak generálního štábu, který by pocházel z klientelistického prostředí, které by následně touto osobou mělo být kontrolováno. To je přece absurdní!!! Chápu obavy vojáků nad ztrátou kontroly této instituce po 20 letech, ale ve slíbené rekonstrukci státu je toto správný krok. Většinou s ministrem Stropnickým nesouhlasím, nyní jsem však překvapen nad jeho odvahou, postavit se vojenskému lobby i přes veškeré klientelistické vazby, jež u některých poslanců, jak je vidět zafungovaly okamžitě ze dne na den. Nebo snad je zatím ještě jiný zájem?  

   Ministr obrany by měl mít vždy odvahu, prosadit si svou pravomoc a s tím i odpovědnost za vedení svého útvaru, jako je Vojenská policie. Poslední poznámkou je i to, že v branném výboru PS se kandidát představí a zmíněný výbor tento návrh bere pouze na vědomí bez usnesení. To znamená, že ministr obrany by mohl prosadit svého kandidáta tak zvaně silou, ale přesto se rozhodl návrh stáhnout a s poslanci jednat. Kdo bude mít odpovědnost za daný výběr náčelníka Vojenské policie, ministr nebo poslanci?