Návrh novely zákona, pod který jsem se, zdůrazňuji, rád podepsal, vláda zamítla. Je to pro mne do jisté míry překvapení. To, že se v Česku budou nabízet výrobky nebo služby vedle ruštiny, angličtiny, nebo němčiny také česky, pokládám za samozřejmé. Alespoň někde dole, třeba i malým typem písma, třeba pro ty dříve narozené, kteří cizí jazyky po většinu života nepotřebovali, nebo prostě jen z toho principu, abych věděl, že jsem doma, kde jsem. Já bych k argumentu vládního zamítnutí chtěl dodat jednu zásadní informaci. Návrh novely byl připraven k projednání už v minulém volebním období. Nestihlo se to. Autoři návrhu tenkrát předložili text k posouzení právnímu odboru Ministerstva průmyslu a obchodu. Odbor na jaře 2013 navrhl úpravy, které autoři plně zapracovali do konečné verze návrhu. Ten také prošel posouzením legislativním odborem Sněmovny. Ani jeden z odborů na konečném znění neshledal, že by se mohlo jednat o diskriminaci vůči provozovatelům restaurací, obchodů a služeb anebo o nesoulad s evropskou legislativou, jak to tvrdí autor současného vládního stanoviska.