Čeká sociální demokracii budoucnost bez voličů?

JUDr. Ivan Přikryl

bývalý náměstek na MMR, šéf Úřadu vlády, člen exekutivy ICA.

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Čeká sociální demokracii budoucnost bez voličů?

Zaujaly mě diskuze vzniklé okolo článku pana Kartouse, ve které predikuje sociální demokracii budoucnost bez voličů. Byl jsem zvědav, jakými argumenty svoji tézi podpoří. Našel jsem mnohé, ale spojení se sociální demokracií nikoliv. Tak o co jde?

K tomuto článku mě inspirovala diskuze pánů Profanta a Kartouse v médiích a na sociálních sítích. Samotný titulek "Sociálnědemokratická politika pro 21. století: bez ideálů, bez skrupulí a bez voličů | 14. 5. 2015 | Bohumil Kartous | Britské listy" a následné reakce pana Profanta, ani obsah článku mě neříká nic o tom, proč by sociálně demokratická politika neměla v 21.století naději na úspěch u voličů. Myslím, že principy solidarity, spravedlivého státu, který dá prostor podnikání ale nechce přihlížet prohlubujícím se rozdílům mezi postavením lidí má trvale své místo a je-li deformováno vůbec, tak to není věc sociálně demokratické politiky ale sociálně demokratických politiků. Ale dovodit takový závěr bez dalšího, analýzy a diskuze bych si netroufal. Pan Karous ano.
Sama diskuze na toto téma je jistě hodná zřetele a zamyšlení. Myslím, že politické scéně schází slušně vedená výměna názorů o problémech politiky a sociální demokracii z toho nevyjímaje. Technologie moci a vládnutí, to je poněkud něco jiného než sociálně demokratická politika 21.století. A nejen u politiky této strany ale prakticky u všech stran a hnutí, které se v uplynulých 25 letech prosadily do Parlamentu. Ale věnujme pozornost vládě současné.Podstatná část kritiky podivně nazvané jako sociálně demokratická vize s v podstatě věnuje oblasti personální.
Obecně jde více o zkoumání činnosti jednotlivých osob, které byly premiérem a užším stranickým vedením vybráni aby stranu reprezentovali ve vládě, nežli o analýzu sociálně demokratické politiky. Ne každý krok toho kterého politika je doprovázen vysvětlením, i mě schází více vize, strategie směřování, cílový model dohledné doby v jednotlivých oborech. Jsou mnohdy úspěšní i politici s takovým hladem po moci, že pro přízeň momentálně mocných učiní vše, aby se prosadili, a pak se ukazuje, že nejsou odborně schopni vést své úřady k strategickým cílům (jsou-li definovány). Omezují se proto na prostou správu svých rezortů, v podstatě reaktivní metodou - vznikne problém, který ani nebyl předvídán, poradí se více s odborníkem na PR, jaké řešení by mu přineslo více popularity a pak tlačí řešení odpovídající společenské náladě, nikoliv skutečné společenské potřebě. Je-li úředník státní správy odborník, pak namítá odborné nedostatky ministrem zvoleného řešení což si dovolí příliš, a je shledán ideologicky nežádoucím, jako pozůstatek vlád minulých. Trvalé výměny za osoby ideologicky bližší, tedy soustraníků a příznivců namísto odborníků, jsme se po roce 1989 naučili co nejlépe a velice rychle. Ostatně slepá ideologická doktrína komunistů před rokem 1989 o přednosti ideologie před odborností je dodnes bohužel asi "nejlepší příklad a vzor". Neudivuje mě to u generace mé, tedy starší. Starého psa novým kouskům naučíš jen stěží. Udivuje mě to však u politiků oscilujících okolo čtyřicítky, mnozí jsou v tomto oboru přeborníci..Právě proto po roce 2002, ač vláda kterákoliv mohla kdykoliv aplikovat podstatnou část služebního zákona a rozjet celý systém odpolitizování státní služby, na což jsem později, jako šéf Úřadu vlády spolu s odborníky příslušného odboru upozorňoval a mohl bych doložit, k tomu nikdy nedošlo. Od prezidenta V. Klause (zajímal se o to když jmenoval první Topolánkovu vládu) přes všechny premiéry a ministry vnitra, všichni toto věděli a každý právník i laik, který umí číst běžným čtením přechodných a závěrečných ustanovení služebního zákona v tehdejším znění, to musel pochopit. Nikdy ani zmínka, jen trvalá lež, že služební zákon není účinný. Přes to by pamětníci, pokud někteří někde v koutku úřadu "přežili" noci i dny dlouhých nožů by mohli dokumentovat jaké vlny personálních změn po každé změně na postu ministra, neřku-li na úrovni vlády, nastaly.Ať se současná vláda chová jakkoliv (a i já se občas divím, že to premiér nevidí) doufám, že za dva měsíce se toto zastaví plnou aplikací normy nové. A politici v mezích zákona "utřou". A až si státní tajemníci uvědomí, že do jejich kompetencí jim politici zasahovat mohou jen v mezích zákona, noci dlouhých nožů částečně skončí. Proč částečně? Politici rádi říkají, že Parlament je hegemon. Zákony při dodržení legislativních pravidel lze měnit....Jen mě nepřestane mrzet, že koalice ustoupila opozici (té s úřednickou krví na rukou z uplynulých sedmi let), a celý systém ponížila na úroveň náměstka mocného ministra vnitra. Ale lépe tak nežli nijak. Za pár let se úřady stabilizují a snad nastoupí nová, moderně vzdělaná a nezatížená generace, a to jak do politiky, tak do státní správy. Ti vychytralí a podivuhodně (téměř všichni) zbohatlí lidé skončí. Mnozí již, zaplať Bůh skončili.Pan Kartous se však dopouští omylu v tom, že popisuje dle svého názoru neřesti sociálně demokratické politiky. Popisuje obecný stav politiky jako takový, nikoliv vizi a budoucnost sociálně demokratického hnutí. Ani důvod tohoto spojení neuvádí. Ale dík jeho dikci snad upoutá pozornost a podnítí diskuzi, která tolik schází. Nejen uvnitř ČSSD. Proto tyto články vítám. Doufám, že se k tématu vyjádří i další. Od politiků reakci nečekám. Z věže osamocení dolů nedohlédnou.