ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,31. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

05.11.2010 11:08:17

K návrhu zákona o protikomunistickém odboji

K návrhu zákona o protikomunistickém odboji

Stanovisko Zdeňka Maršíčka, stínového ministra pro rezort vnitra, k senátnímu návrhu zákona o účastnících protikomunistického odboje.

Snaha předkladatelů tohoto zákona zpětně plošně napadat nebo zpochybňovat trestní postih za porušování platných zákonů může vést jen k právnímu nihilismu a narušování právního vědomí státních orgánů i občanů. Uvažovat a diskutovat je přirozeně možné o výši, případně tvrdosti ukládaných trestů. To však předpokládá znalost a zohlednění podmínek dané historické situace i objektivní hodnocení konkrétních trestných činů. Tyto skutečnosti přesvědčivě vyvracejí v zákoně z r. 1993 dodatečně, následně, s retroaktivní účinností vykonstruované tvrzení o protiprávnosti tzv. „komunistického režimu“. Jak bylo mnohokrát zdůrazněno již při jednání o zákonu z r. 1993, účelová manipulace s protiprávností neexistujícího tzv. „komunistického režimu“ představuje cynický výsměch základní zásadě všech civilizovaných právních systémů, počínaje římským právem, podle které je nepřípustné, aby zákony měly zpětnou účinnost. Pokusy obejít tuto základní skutečnost lacinou slovní ekvilibristikou - nahrazením všeobecně přijatého a uznávaného označení socialistického zřízení neexistujícím tzv. „komunistickým režimem“ na tom nemohou nic změnit. Porušení uvedeného principu je v tomto případě účelově motivováno snahou o politický revanš se záměrem otevřít v právním řádu skulinu k následné protiprávní perzekuci nejenom lidí spjatých se socialistickým zřízením, ale i k širší diskreditaci tohoto zřízení samotného. 

Současně je tento zákon z hlediska objektivního přístupu k historii neudržitelným, nepřijatelným pokusem s pomocí svévolně prosazeného mocenského aktu zpětně korigovat, falšovat a „předělávat“ dějiny řady desetiletí dvacátého století. Senátní návrh zákona představuje rovněž nepřípustné ignorování dalšího základního právního principu, podle něhož bezpráví nezakládá (následné) právo. Podle této zásady je akt, jenž se (při svém vzniku) dovolává nebo opírá o dřívější akt, který je v rozporu s elementárními zásadami civilizovaného právního řádu, právně irelevantní. (Např. v naprosté většině států v běžné soudní praxi soud nebere v úvahu důkazy, třeba i velmi závažné, jež byly získány protiprávním způsobem.)

Kromě těchto zásadních výhrad, které diskvalifikují celou konstrukci protiprávnosti socialistického zřízení a na ni navazujících několika kvazi-zákonných opatření, se chci krátce zmínit alespoň o některých z právního hlediska sotva obhajitelných formulacích senátního návrhu.

Např. v § 2, který jakoby vymezuje pojmy v návrhu používané, je v odst. a) dobou, na niž se působnost návrhu vztahuje, úsek „od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989“. Avšak v § 4, odst. 6, se jeho působnost rozšiřuje i na činnost „před dobou nesvobody, pokud jejím cílem bylo zabránit nastolení komunistického režimu“. Jak daleko „před dobu nesvobody“ návrh sahá, se nikde neříká. Domyšleno do krajnosti, mohli bychom se tak snad časem dočkat i toho, že návrh na glorifikaci pachatelů závažných trestných činů bude pokrývat i vyhlazování a perzekuci československých komunistů gestapáky a dalšími orgány nacistických okupantů, jejichž cílem mj. nepochybně také bylo „zabránit nastolení komunistického režimu“.

V odst. 1) písmeno d) a znovu v odst. 6) §3, se bez jakékoliv specifikace nebo vymezení používá termín „mimořádně záslužný čin“. Ve světle vyznamenání vrahů, bratrů Mašínových a Paumera, je možno dovodit, že za „mimořádně záslužný čin“ je považována vražda bezbranných lidí, případně spojená i s loupeží. Nedávné „objevy“ Ústavu pro studium totalitních režimů, které měly ospravedlnit tyto vraždy údajnými politickými motivy, jenom dokreslují, k čemu až může být činnost této instituce, mj. i v souvislosti s projednávaným senátním návrhem, zneužívána.

Naproti tomu v odst. 7) téhož paragrafu je použit termín „zavrženíhodného jednání“, případně „zvlášť zavrženíhodného jednání“ bez jakéhokoli pokusu o definici, jakého jednání se má návrh týkat. Pro slušné, normálně uvažující lidi, nezaslepené antikomunistickou nenávistí, se mezi takového zavrženíhodné jednání na přední místo nepochybně řadí právě vraždy bezbranných civilistů.

Za hrubou urážku a zneuctění památky účastníků protifašistického odboje je třeba považovat ustanovení o tom, že „účastníci protikomunistického odboje“, jejichž nejednou „vpravdě hrdinská“ činnost je popisována v § 4, mají postavení válečného veterána.

Na základě výše uvedeného je pro KSČM návrh senátního zákona nepřijatelný.

Zdeněk Maršíček, stínový ministr ÚV KSČM pro resort vnitra
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama