_profil_top.jpg)
31.01.2011 15:01:31
Je potřeba sjednotit krok v ekonomice i v politice
Projev Vojtěcha Filipa na zasedání ÚV KSČM 29. ledna 2011.
Osobně považuji kulturní politiku za tak rozhodující věc, že bych si netroufl vzít tento materiál jen na vědomí. Je potřeba, abychom si připomněli, že pokud máme před sebou posuzování programu v oblasti kultury, která může jak negativně, tak pozitivně ovlivnit celou společnost, vycházíme z toho, že pokleslost některých kulturních počinů růst vulgarity až zvrácenosti jsou zarážející a mnoho lidí odpuzují. Podpora návratu skutečných kulturních hodnot je velkou částí společnosti netrpělivě očekávána.
K aktuálním problémům ve společnosti se musíme vyslovit všichni ve stanovisku, které předložíme veřejnosti. Stejně důležitým vnitrostranickým bodem našeho jednání je ovšem i návrh na svolání řádného VIII. sjezdu strany a navazujících programových, kádrových a politicko-organizačních opatření s ním souvisejících, včetně plánu práce strany, jejích orgánů, až do zahájení kampaně výročních členských schůzí.
Rozhodli jsme se, že vezmeme na vědomí komplexní hodnocení výsledků supervolebního roku a poučení, které pro nás minulý rok znamenal, včetně návrhů na opatření, která by po určité stagnaci a jen udržení pozic přivodila potřebný obrat ke zvýšení autority KSČM ve společnosti. V té souvislosti se také musíme věnovat rozhodnutí o kandidátovi v obvodě 30 Kladno – do Senátu PČR.
Jednopolární svět není možné uplatňovat
Dovolím si krátce se vyjádřit k některým souvislostem, které nás provázejí. Nejdříve připomínám, že z pohledu mezinárodně-politické situace je celý svět poznamenán na straně jedné mnohem viditelnějšími projevy finanční, hospodářské, ale i společenské krize. Ať už jde o situaci v Tunisu, Egyptě. A mohu připomenout, že po loňském problému jiné významné turistické oblasti, Thajska, se ukazuje, jak destruktivně působí vnášená cizí ekonomická civilizační architektura a její globalizovaný pohled na tento svět.
Na druhé straně vidíme, že jednopolární svět již není možné uplatňovat, ač by si to někteří přáli. Stále zůstává faktem, že vojensky a ekonomicky nejsilnějším státem jsou USA. Ale již nemohou, a myslím, že jsme tomu všichni rádi, rozhodovat, jako rozhodovaly v roce 1999, 2001 nebo 2003. Tato bývalá rozhodnutí sice byla poučením pro Evropu v tom, že existuje zásadní odlišnost v zájmech Evropy a potažmo EU a USA, ale dosud nebyla dostatečnou emancipační reakcí evropských států ani samotné EU překonána. Zvolením evropského prezidenta, evropské ministryně zahraničních věcí sice došlo k formálnímu posunu, ale závislost evropské politiky na USA, tedy některých konzervativních politiků, tady zůstala jako memento. Spíš říkám jako dluh, pokud jde o Českou republiku, vůči naší společnosti, který podvazuje naše další možnosti.
Změna politiky a začátky budování multipolárního světa od roku 2008, resp. 2009 sice přinesla právě v těchto dnech ratifikační proces ve Spojených státech a Ruské federaci, smlouvu o dalším omezení strategických jaderných zbraní, ale musíme si přiznat, že jde jen o začátek, který pořád staví lidstvo před otázku sebezničení v případě možného konfliktu. S tím souvisí i trvající rozpad dalších států a destabilizace mnoha regionů pod prapory nacionalismu s průvodními jevy teroristických a jiných útoků či lokálních vojenských konfliktů. Myslím si, že tuto situaci všichni vnímáme. Nehodlám se proto zeširoka zabývat mezinárodními souvislostmi, i když i ty pro nás musí být poučením. Podstatné pro nás ale je, abychom našli jednak správné hodnocení politické situace, a zároveň, aby v ní KSCM sehrála aktivní roli politické strany. Takové politické strany, která přináší jednak racionální a zejména široce akceptovatelné správné řešení současných přezrálých problémů.
Jaká je situace v ČR?
Za půl roku působení současné vlády jsme si mohli ověřit, že není schopna najít nebo vůbec nehledá řešení největších problémů společnosti. Neplní základní úkoly a cíle, včetně těch, které si sama vzala jako své priority. V jiných oblastech postupuje tak amatérským způsobem, že by to mohlo vzbudit úsměv, kdyby to nemělo tragické důsledky pro chod státu, pro chod naší ekonomiky, sociálního nebo zdravotního systému. Vláda sebe sama nazvala vládou protikorupční. Nejenže ji od samého počátku provázejí korupční skandály a již byl vyměněn ministr životního prostředí, který ovšem předtím, než odešel, a to za jásotu premiéra, odvolal toho, kdo na skandál upozornil. Od té doby žádná omluva, žádné nové pracovní zařazení, jen zpochybňování způsobilosti k výkonu funkce toho, kdo šetřil náklady státu před zneužíváním příslušného fondu. Navíc má tato tzv. protikorupční vláda i skandál mezinárodní.
Když totiž mezinárodně trestně stíhaný pro korupci, bývalý ministr proamericky orientované ukrajinské vlády Danylyšin dostal v ČR za nevysvětlitelných a nevysvětlených důvodů politický azyl. Nevím, co je při stíhání pro korupci důvodem pro poskytnutí politického azylu. Snad jen to, aby naše vláda prokázala v zahraničí, že korupci umí všestranně chránit. Navíc tímto krokem výrazně zhoršila naše vztahy s dalším evropským státem, postavení českých firem na ukrajinském trhu. Vytvořila jen podmínky pro to, aby tam naše firmy nemohly už jiným dále konkurovat, prostě abychom nepřekáželi. Ještěže v Kyjevě stačili zatknout bývalého ministra vnitra Lucenka dřív, než mohl u nás požádat o azyl. Pravděpodobně by ho také dostal.
Stejné poznatky máme ze zadávání veřejných zakázek. Vláda tvrdí, že je vládou rozpočtové odpovědnosti, ale kam se podíváte, samé zmatky, nejasnosti, neschopnost. Dodnes nejsou uzavřeny smlouvy na těžbu dřevní hmoty se státním podnikem Lesy ČR a řada společností, které těžbu prováděly, propustila své zaměstnance. Zvyšuje se nezaměstnanost, vláda nedělá nic. Ministr Vondra se chlubil, že problematické funkcionáře ministerstva obrany propustil, ale jak dosvědčil jeho bývalý nadřízený, sám uzavíral pro stát nevýhodné smlouvy na zajištění konferencí v době předsednictví EU. Tedy u zakázek s mnohanásobně menším rozsahem, než nad kterým má nyní rozhodovací pravomoc. Takže když už tam bylo evidentní manažerské selhání, mám obavu, abychom se nedočkali ještě horších smluv, než byly smlouvy na pandury či gripeny či jiné předražené vojenské zakázky. Jde opravdu o mnohem více peněz.
Zastírání skutečných cílů vlády
Místo rozpočtové odpovědnosti vidíme na vlastní oči a spolu s námi většina spoluobčanů, že celý manévr s tzv. úsporami byl jen zastíráním skutečných cílů této vlády. Vláda má za cíl uspořit na mzdách, které si pochopitelně jednotliví zaměstnanci hlídají, aby jim je nikdo nesebral. To vyvolává střety. Veřejné zakázky ale hlídají ti, kteří jsou u moci. A oddělují z nich provize pro dosud neznámé účty. Proto je nedostatek peněz, a proto se šetří na lidech. Podle mého soudu je trapné, že musíme zažívat tuto dobu i po uplynulých dvaceti letech, kdy ve svůj prospěch, nikoli ve prospěch občanů, pracovaly všechny vlády od roku 1990, resp. 1993 v samostatné ČR.
Strany vládní koalice se totiž spoléhají na to, že jejich aféry, ať už majetkové nebo jiné, např. překračování své pravomoci, nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky daňových poplatníků, nebudou mít pro ně žádný nepříznivý důsledek. Vždyť mají v ruce celý státní aparát. Mají na své straně zahraničním kapitálem vlastněná média, která zveřejňují jen to, co chtějí, a co neškodí jejich zájmům. Ale ty zájmy jsou v úplném rozporu se zájmy našich občanů a všech těch, kteří chtějí důstojně žít v naší zemi. Stručně řečeno, je jasné, že ODS neměla v úmyslu hájit zájmy lidí. A její program tomu také odpovídá. TOP 09 se ani neskrývala s tím, že hájí zájmy zahraničního globálního kapitálu a bývalé šlechty či vysoké církevní hierarchie. Věci veřejné zase svůj populistický program opustily a podvedly občany již při vstupu do této vlády. ČSSD má před sjezdem a hledá své východisko. Nakonec uvidíme, jestli bude čtvrtou koaliční stranou, což jí přímo nabízí situace, kdy postavení v Senátu může svým způsobem vládu brzdit. Ale je také možné, že zaujme opoziční postavení a přestane se ohánět dnes již omšelým bohumínským usnesením.
Spojenectví práce a solidarity je cesta správným směrem
Zbývá tedy KSČM. Jsem přesvědčen, že KSČM je důslednou opoziční stranou proti velkopanské koalici a jako s důslednou stranou se s námi musí počítat. Také s tím pravděpodobně počítají, protože uplatňují, jak je to jen možné, buď cenzuru mlčením, nebo kampaní informací zaměřených proti nám. To druhé se ukazuje zcela zjevně. A to, že naše výzva Spojenectví práce a solidarity má dobrou odezvu je znejišťuje. Pozitivně na ni totiž reagovali všichni, kteří se zúčastnili nejen Vratimovského semináře, ale i ti, které jsme oslovili. Nakonec v Haló novinách, v Naší pravdě, se jasně ukazuje velmi významná podpora této iniciativě. Je jasné, že ještě ne všichni začali s touto výzvou intenzivně pracovat. Někteří váhají, jiní mají pochybnosti. Někteří dokonce ze strachu z odmítnutí nedělají nic. Ale to, že výzva Spojenectví práce a solidarity je cesta správným směrem, je zřejmé. Společnost tak, jak jsem ji hodnotil i v listopadu loňského roku, je skutečně na křižovatce, a lidé hledají cestu, jak dál. Každý den jsme svědky tu prohlášení té či oné skupiny obyvatel, ProALT, tu návrhy tzv. Cesty nebo jiných výzev, které jasně hodnotí tuto vládu jako vládu do budoucna neakceptovatelnou. Nesmíme tedy polevit a usnesení minulého plenárního zasedání začít plnit, abychom pro spolupráci získali co nejvíce lidí.
Jasně formulovat požadavky na změny
Naši pozici si můžeme vyzkoušet např. ve volebním obvodu Kladno. Ověřit si nakolik zajistíme podporu pro našeho navrženého kandidáta z nestranického či jinostranického prostředí. Jsme to my, kdo musí umět jasně formulovat svoje požadavky na změny. Zejména u hospodářské politiky. Pokud jde o korupci, je nutné znovu navrhnout zákon o majetkovém přiznání. Je to totiž základ všech protikorupčních opatření a neměli bychom se ho vzdávat.
Pokud jde o státní rozpočet a veřejné finance, máme před sebou jasný úkol. Zvýšit příjmy. Když tvrdíme, že škrty nic neřeší, musíme hledat opatření na příjmové straně. Jak příjmy zajistit? Jde o to, abychom my, komunisté, včas navrhli změnu zákona o dani z převodu nemovitostí, abychom zajistili alespoň nějaké příjmy státu, když za krátkou dobu začne další výprodej státního majetku a zahraniční kapitál bude skupovat tuzemské krachující i nekrachující, ale o to lukrativnější podniky. I ty totiž tato vláda do krachu skutečně vede.
Je na nás, abychom při zachování respektu, potřeby udržení rodinných vazeb a dědické posloupnosti navrhli zvýšení daně dědické, a to zejména u velkého majetku, který byl získán prostřednictvím podivných privatizací, restitucí či z veřejných zakázek, které některým přinesly obrovské a někdy i nelegální zisky. Není nic nemorálního nebo dokonce protievropského, když výše daně dědické bude procentně zvyšována např. u majetku nad 10 nebo 20 milionů minimálně ve druhé a třetí dědické skupině. A dále, včetně prvé dědické skupiny u majetků nad sto milionů korun. Takových majetků, které se budou převádět nebo budou děděny, je v ČR velké množství. Uvědomme si, že ve státním vlastnictví zůstalo cca jen 30 % výrobních prostředků.
Stejně je potřeba se vrátit a navrhnout i přes téměř jistotu, že to současný parlament většinou pravice zamítne, progresivní zdanění. A to jak u fyzických, tak u právnických osob. Tato daň by měla tvořit základ nových, spravedlivých daní, a potřebných příjmů státního rozpočtu. Je to jasné. My potřebujeme zastavit krizi, potřebujeme, aby se ekonomika mohla vrátit k růstu a mohl být stabilizován systém veřejných financí jiným způsobem, než se o to pokouší tato vláda.
Teorie neoliberalismu selhala
Setkávám se poměrně často s řadou podnětných návrhů, které je možno využít buď přímo, nebo po dořešení v našem odborném zázemí. Četl jsem si poslední zápis z jednání naší koordinační rady odborných komisí. Neměl jsem příliš dobrý pocit. V některých pasážích, resp. v některých odborných komisích, jako by byla malomyslnost a málo iniciativy a nových nápadů. Přitom současná krize jasně ukazuje, že teorie neoliberalismu selhala. Nefunguje ani pro G8, ani pro G 20 nebo jiné seskupení bohatých států, natož aby fungovala pro zbývajících více než 160 států světa, které, žel, se touto teorií ve svých ekonomických programech řídily. Jediné státy, které mají přes světovou hospodářskou krizi růst, jsou státy, které mají jiný než neoliberální model, a jsou to zejména státy, které řídí komunistické nebo radikální levicové strany, resp. které uplatňují více princip solidarity.
Ve své podstatě se celý svět, kromě států se socialistickou orientací, nechal svést neoliberalismem na scestí, jednotlivé státy se nechaly vykrádat ve svých surovinových zdrojích a někdy si nechaly vykrást i své mozky. Možná se bláhově domnívaly, že bohaté nebo chcete-li rozvinuté země, je nechají participovat na svých ziscích. Ukázalo se, že základy marxistické politické ekonomie, jak jsou formulované v klasických dílech, jsou stále platné a potvrzují se. Když navíc jsou tyto praktické ukázky umocněny globalizací ještě intenzivnější, než jsme toho mohli být svědky, nebo naši předchůdci, ve stadiu imperialismu.
Neodtrhávat se od názorů občanů
Nyní si řekněme, co to znamená – naše aktivizace před sjezdem. Jsem přesvědčen, že každá aktivizace, byť vnitrostranická, se dá prezentovat navenek. Musí být ale srozumitelná a musí mít dopad na myšlení lidí. Takový musí být náš přístup ke sjezdu. Musíme ho připravovat programově. Zachovat si naše východisko. Komunistickou orientaci naší politické strany, racionální řešení jednotlivých problémů, neodtrhávat se od názorů občanů. Protože každá, byť vznešená teorie, pokud nereaguje na skutečné problémy lidí, nemůže být lidmi vnímána. Stejně tak ke sjezdu musíme přistupovat dobře organizačně.
Představuji si to tak, že odborné zázemí, ústřední výbor strany, odborníci na jednotlivých místech, se budou podílet na přípravě dokumentů tak, aby už v červnu letošního roku mohly být připraveny hlavní materiály k diskusi. Aby od září, po jejich korekci, jsme se jimi mohli zabývat na výročních členských schůzích, dále na okresních konferencích, abychom mohli v jednotlivých místech zajistit to, že s našimi materiály bude seznámen co největší počet lidí, že budou diskutovány nejen ve stranických organizacích, ale se sympatizanty, s těmi, které chceme oslovit, že tato diskuse bude veřejná.
Stejně tak se musíme připravit kádrově. Abychom zajistili budoucnost naší strany, abychom se nerozhlíželi jen ve svém, promiňte, věkovém obzoru, abychom přizvali k tomu jednání širší kolektiv. Proto budu prosazovat v projednávání dnešního materiálu o svolání sjezdu účast co nejširšího počtu delegátů. Jsem přesvědčen, že čím více delegátů, tím lépe může dopadnout sjezd. Je potřebné, abychom našli odvahu, našli i finanční prostředky, a to na všech úrovních stranické výstavby – v základních, okresních organizacích, krajských radách i centru, abychom mohli uspořádat sjezd např. i při počtu delegátů 1:100. Abychom při tom našli cestu, jak ocenit místa, kde členská základna roste, kde nestagnuje, kde členská základna je skutečně funkční.
Z ekonomických důvodů budu také prosazovat, aby sjezd byl jednodenní.
Úkolem dne je jednotný postup
Pokud ústřední výbor rozhodne o konání širšího sjezdu – dvou dnů – je samozřejmě nutné, abychom stejným způsobem, jestliže chceme dvoudenní sjezd, rozhodli o podílu členské základny na konání sjezdu. Strana je totiž skutečně jeden ekonomický celek. Setkal jsem se dokonce s názorem, že centrum žije na úkor okresních organizací. Zásadně s tím nesouhlasím. Centrum nepřijímá ze základních organizací žádné prostředky a všechny prostředky z nich končí na stupni okresu. Všechny prostředky, např. příjmy ze státního rozpočtu, centrum spravedlivě rozděluje podle hospodářské směrnice, která byla ústředním výborem schválena. A změny, které byly provedeny na minulém zasedání ÚV, nejsou změnami, které by zhoršovaly pozici okresních organizací. Pokud se někde z těch či oněch důvodů brání ukázat vlastní hospodaření okresní organizace, jeho podrobná specifika, členům stranického orgánu, základním organizacím, pokládám to za vážnou chybu.
Musím zdůraznit, že pokud nezabezpečíme jednotný postup KSČM, pokud si budeme hrát na 90 okresních stran v ČR nebo na 14 krajských, tak nedosáhneme nikdy pořádného výsledku. Je potřeba, abychom sjednotili krok v ekonomice i v politice. Je potřeba pracovat na rozšíření členské základny, rozšíření počtu sympatizantů. Je potřeba, aby si to jednotliví funkcionáři na úrovni okresů, základních organizací – vzali za své. Ústřední výbor může dál pracovat na zjednodušení situace u elektronické přihlášky. Ale určitě nemůže za žádnou základní organizaci nikoho přijmout do strany. Nemůže rozhodnout za okresní výbory či základní organizace, ale může vytvořit příznivější podmínky. Ale to jde jen ve spolupráci všech.
Cenzura mlčením a prezentace strany
Dalším důležitým úkolem, který nás čeká, je prezentace strany. Někdy si pokládám otázku, jak prezentovat KSČM v systému cenzury mlčení. Případně v systému, kdy nás nechají vyjádřit se jen k minulosti nebo k podivným nápadům lidí, kteří neumějí řádně pracovat a živí se jedním tématem – ať už v Senátu nebo v některých novinách. Jako hlavní akcionář a.s. Futura skutečně jsme jediná česká instituce, která má vlastní deník. Pomohli jsme ho udržet. Stojí nás to nemalé náklady, ale odezva není podle našich představ. Potřebujeme informace, jak jsem zdůraznil na schůzce s nově zvolenými starosty a místostarosty, které budou jasně informovat o tom, že, abych uvedl alespoň jeden příklad, místostarosta z Malont, člen krajské organizace pro regionální dopravu, dosáhl toho, že do Malont dál jezdí autobus. To jsem se zatím z Haló novin nedozvěděl. Není to jen jejich chyba, ale především těch, kteří o tom vědí a neinformovali redakci. Vím, že obec Malonty vám nic většinou neříká, ale to, že se něco podařilo konkrétnímu funkcionáři KSČM, je přece prezentací strany. Je to prezentace toho, že naši funkcionáři zvládají svoji práci ve funkcích starostů či místostarostů lépe, než ti, kteří jako starostové hledají, kterou veřejnou zakázku by přihráli pro svoji politickou stranu a pro lidi neudělají nic nebo málo.
Jestliže mají Haló noviny sloužit občanům, našim sympatizantům a také nám, tak je potřebujeme šířit. To je úkol základních a okresních organizací strany. Veřejnoprávní televize není totiž televizí, která nás bude prosit o vyjádření. Do Práva jsem nedávno poslal zásadní článek. Týden tam ležel a nakonec ho odmítli. Proto vyšel v Haló novinách. Stejné to je i s jinými médii, které vlastní soukromý, především zahraniční kapitál. Jde o politický boj s podivnými pravidly. A protože nemáme šanci, své názory prezentovat jinde, než v Haló novinách a dalších médiích Futury, musíme udělat všechno, aby se právě ony dostaly k co největšímu počtu čtenářů či posluchačů. Osobně vidím určité nedostatky z informování členské základny o jednáních ústředního výboru. To se musí změnit. Jde o úkol pro každý okresní výbor a každou krajskou radu. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že budu navštěvovat jednotlivé okresní organizace a že zde i osobně budu informovat o důležitých záležitostech dneška, jednání Poslanecké sněmovny, Ústředního výboru, protože každá další informace je potřebná a díky oné blokádě ne vše je podáváno tak, jak se skutečně stalo a někdy dokonce ne zcela přesně členy Ústředního výboru.
Věřím, že dnešní zasedání projedná velmi podrobně všechny věcné problematiky a připraví podmínky pro dobré oslovení veřejnosti. Aby svolání sjezdu pro nás znamenalo začátek intenzivní, aktivní práce členů ÚV, funkcionářů OV tak, abychom byli schopni představit KSČM jako plně funkční stranu, která je nejen důslednou opozicí, ale která je připravena na jakékoli úkoly v rámci ČR. Česká republika je v krizi, je na křižovatce. A jestli na té křižovatce nebudeme akcelerovat, jestli nepojedeme správným směrem nebo jestli ten směr budeme zpochybňovat, nemůžeme dojet do cíle. A cíl je jednoduchý. Cíl je zvýšení autority KSČM v naší společnosti a získání většího podílu důvěry mezi občany. A to tak, abychom mohli změnit vládu v této zemi. Je to náš úkol, náš cíl, naše povinnost.
Vojtěch Filip, předseda ÚV KSČM
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
