Dozvěděli jsme se z úst českého prezidenta, že jsme se po dlouhých letech konečně vyvázali z vlivu USA a EU. Tedy našich partnerů, se kterými jsme dobrovolně podepsali bezpočet smluv zajišťujících nám v tomto neklidném a složitém světě značnou bezpečnost, prosperitu a velké části naší společnosti důstojný život. Z rozpočtu Evropské unie dostala Česká republika během deseti let o 410,2 miliardy korun více, než do něj přispěla. Podle českého prezidenta jsme se nicméně konečně osvobodili od vlivu našich spojenců. Co znamenají tato přelomová slova, by měla vysvětlit vláda, která je zodpovědná nejen za zahraniční politiku, ale i za prezidenta.
Dozvěděli jsme se, že v ČR žijí stovky Číňanů, kteří mají rádi svého prezidenta. Dozvěděli jsme se ale také, že i když žijí zde, v České republice, mají problém respektovat náš právní stát. Respektovat něco tak samozřejmého jako je odlišný názor, právo svůj názor sdělovat a hájit. Ukázali nám část své přirozenosti skrze agresivní chování vůči českým občanům, které bezdůvodně fyzicky napadali. Neváhali zakrývat fotografii bývalého českého prezidenta. Našeho prezidenta, který je symbolem znovunabyté svobody, respektování lidských práv a liberální demokracie. Tito lidé nejen že nám předvedli vystoupení čínského cirkusu open air svým putujícím divadlem, které máme v paměti jako český totalitní režim komunismu, ale připomněli nám již zapomínanou tvář netolerance a fanatismu s tímto divadlem moci spojenou. Pokud se tedy nejedná o horší variantu a tito „vítači“ nebyli čínskými agenty…
Dozvěděli jsme se, že veřejný prostor, prostor nás, občanů České republiky, byl odejmut v zájmu úzké skupiny lidí, která ho servilně věnovala jedinému člověku. A v zájmu tohoto lokajství se šlo ještě dále. Místo, které bylo podle pravidel zamluveno pro shromáždění občanů České republiky, jim bylo odepřeno pod dohledem české policie. České policie, která pomáhala a chránila. Ale nikoli demokracii, nikoli Ústavu České republiky, ale nezachmuřené čelo císařovo… V této věci je v zájmu našeho demokratického zřízení podat ústavní stížnost.
V těchto dnech vadila české policii tibetská vlajka, vadil portrét Havla s dalajlámou, ale ve dnech minulých té samé policii nevadily šibenice a výzvy k fyzické likvidaci jinak smýšlejících českých občanů… Komu vlastně slouží česká policie?!
Dozvěděli jsme se, že stovky miliard korun, připomínající spíše volně létající hausnumera, možná investované v budoucnosti, stojí za to, aby se mlčelo o zločinech páchaných Čínskou lidovou republikou na svých občanech. Za minulý rok bylo v Číně popraveno na 2400 lidí. Více než ve zbytku světa. Mnohdy veřejně. Kolik z tohoto ohromujícího počtu lidí bylo skutečných masových vrahů nemajících právo na soucit a kolik z nich bylo politických vězňů… Kolika příslušníkům hnutí Fa-lun-kung byly a jsou násilně odebírány orgány, aby se z nich stala čínská obchodní komodita. Kolik z nich je mučeno v pracovních táborech, Zatímco my patolízalsky mlčíme o našich výsostných evropských hodnotách, které tak úporně bráníme proti islámskému světu. Lidská práva. Právo člověka na život. Jsou tyto hodnoty skutečně našimi? Anebo jde o pouhou lichvu slov?
Ztrácíme naši kulturní a duchovní identitu, ztrácíme spojence, ztrácíme naší budoucnost. To všechno a ještě více jsme se dozvěděli za tři dny návštěvy prezidenta Čínské lidové republiky.
Co jsme se však nedozvěděli ani od prezidenta Miloše Zemana, ani od vlády České republiky je odpověď na otázku, jaká bude za tento obchod, za tuto družbu skutečná cena?! Co za tuto družbu zaplatí čeští občané za rok, za deset let, za padesát let? Máme právo se to od našich představitelů dozvědět, protože právě oni do našich domovů Žlutého draka pozvali. A on toto pozvání zcela jistě nepřijal jen proto, aby nám pomáhal.
