Přesně toto mne nedávno potkalo. Zdálo se mi, že sedím v bijáku a koukám na strhující podívanou. Odehrávala se v daleké neznámé zemi. Na dvoře panovníka se schází smetánka na maškarním bále. Masky byly přepestré. K vidění byli šašci s rolničkami, piráti, břišní tanečnice i dominy. Zahlédnout šlo i lodního admirála, hráče golfu, špiona, cukráře, pumpaře, automobilového závodníka, zpěvačku dechovky, hrbatého žebráka, pytláka,“ převlíkače kabátů“.

To vše doprovázela výrazná hudba. Trochu to připomínalo Felliniho nejslavnější kusy. Dekadence mocných, zábava bez hranic, žít a užít. Kamera běhala z jedné masky na druhou. Nechyběl ani Fantomas, hloupý Honza, zlá ježibaba, děd vševěd, Mata Hari, i James Bond, ale taky Napoleon, brouk Pytlík, houpá blondýna. Jedním z vrcholů večera bylo vystoupení hradní rockové kapely pod názvem „Šťastné zítřky“.

Mezi nadšenými tanečníky a posluchači byl i zuřivý reportér, komunistický lampasák, drogový dealer, advokát ve slušivém taláru, malý zelený mužík, šílený vědec, jednooký vojevůdce, kouzelník, pučista. K vidění bylo také mnoho zvířecích převleků – prasata, straky, lišky, veverky aj. Skoro kompletní farma zvířat.

Rej nebral konce. Jídla a pití co hrdlo ráčí. I lokajové byli v dobových kostýmech. Poslední sekvencí toho mého snu byla scéna s panovníkem. Seděl na trůnu, mračil se a hladil si svůj čerstvě zastřižený knír. Masky za ním přicházely a nechaly si podepisovat poslední díl jeho sebraných spisů. Panovník měl krásné a velmi vzácné pero z daleké ciziny…

Film měl takový úspěch, že ho distributoři dávali i ve všech kinech a dokonce na něj upozorňovaly i největší světové zpravodajské televizní stanice. Chvála Bohu, že to byl jenom sen.