Stála jste u zrodu časopisu Reflex, zažila jste začátky komerční televize Nova, zakládala Reportéry ČT. Teď sedíte v Radě, která na média dohlíží. Jinými slovy – viděla jste média ze všech stran. Jak byste popsala jejich vývoj?

Tolkien napsal Hobita jako příběh o někom, kdo opustí bezpečí domova, prožije dobrodružství a vrátí se. Česká média udělala totéž – jenom vynechala tu prostřední část, kde se něco naučíte. Před rokem 1989 byla situace blažená svou jednoduchostí. Každá událost měla jedinou správnou verzi, se kterou byl spokojen generální tajemník v Praze i Moskvě.

V devadesátých letech přišla krátká, divoká epizoda, kdy si novináři museli dělat názor sami. Na výklad světa neměl monopol nikdo. To bylo nesmírně nepohodlné, protože to vyžadovalo dovednost, která mezitím upadla v zapomnění: myslet. Říkali jsme tomu „svoboda“. Dnes jsme zpátky u jedné schválené verze reality — jen s lepším designem. Stranický aparát nahradila kombinace agenturní rutiny, redakčního konformismu a toho zvláštního druhu ideologické poslušnosti, kdy všichni říkají totéž, aniž by si kdokoli pamatoval, kdo s tím začal.

Hobit se zkrátka vrátil do Kraje a tvrdí, že nikdy neodešel. A co je nejhorší — většině to vyhovuje. Lidská potřeba jediné správné verze světa je odolnější, než jakýkoli totalitní režim. Režimy padají, tahle potřeba zůstává.

Říkáte, že média jsou „zpátky v nesvobodě“. Ale to přece neplatí pro všechna. Na našich stránkách najdete i názory, které jinde nedostanou prostor.