Permanentní kopance českého politika Jiřího P., nejen do Miloše Zemana, mne přiměly k retrospektivě jeho politického života. Po dlouhém působení v politice se v roce 2005 dočkal a stal se premiérem. Inspiroval se velkými předchůdci a začal záchrannou operaci jisté vládní strany. Což se mu bezmála povedlo, spojil všechny rozhádané pod jednu střechu a udělal manifestační sjezd v Praze. Chtěl postavit na nohy stranu, která vládla již druhé volební období. Bezmála se mu to povedlo. Ale od těch těsně prohraných voleb v roce 2006 se změnil. Už nespojoval, ale rozděloval. Měnil názory co týden, což se po letech vystupňovalo k měnění názorů ze dne na den. Dojednával koalice, jednou velkou s ODS, po druhé malou s Kalouskem a s tolerancí od komunistů. Tyto veletoče kolem sestavování vlády trvaly bezmála půl roku, až vznikla vláda ODS, KDU a SZ.
On se však nezměnil, prohloubil tyto své negativní tendence, a co řekl, to druhý den neplatilo. Jiří P. neměl připraven krok B či plán B, stačilo mu kolem sebe kopat. Podařil se mu však, i díky neschopné vládní koalici, majstrštyk (mistrovský kousek) a kraje zoranžověly a to i díky jasnému heslu: „Zrušíme poplatky u lékaře“. Lidé heslu uvěřili. Následná realita však byla odlišná a ke splnění slibu nedošlo. Věděl, že slibuje nesplnitelné?
Po krajských volbách chytil druhý dech. Ne, že by Topolánkova vláda byla nějaký výkvět, ale přesto i Jiří P. byl překvapen, že se mu povedlo vládu „sundat“, a to uprostřed českého předsednictví EU. Náš "hrdina" pokračoval, vždyť úspěchy Fischerova vládního úředničení se mu zajídaly. Chtěl předčasné volby za každou cenu. Vše domluveno i s podpisy zástupců parlamentních stran. V tom se však z ničeho nic Jiří P. zalekl možnosti zrušení voleb u Ústavního soudu. Byl si vědom účelovosti způsobu vyvolání předčasných voleb? Následoval jeho veletoč a ze dne na den už předčasné volby na podzim 2009 nechtěl. Tímto veletočem u seriózních lidí naprosto ztratil důvěryhodnost.
Volby se konaly řádně v roce 2010. A Jiří P. - jako kdysi pan Klaus v roce 1996 – svým chováním parafrázoval heslo „Dokázali jsme, že to dokážeme“. Vyhodil za kampaň stamiliony, ale již natolik zpolarizoval společnost, že jím očekávané největší a nejsvětlejší vítězství nepřišlo. A tak odstoupil. Sám. A sám teď bojuje a kope. Valtr Komárek napsal, že bylo třeba toho bubřinu, co se tu nafukoval, píchnout špendlíkem. Jiří P. by české politice prospěl nebýt permanentní zapšklosti, točení názorů o 180 stupňů a kopání kolem sebe. Jeho hvězdná hodina skončila pro něj v letech 2005-2006. Ostatní si prokaučoval sám. Ne ti druzí. Bude dobře, když si to přizná.
Radek Augustin, místopředseda SPOZ
