Misie soluňských bratří dosáhla na Moravě rychle úspěchu a Konstantin s Metodějem položili základy slovanské liturgie, a také získali mnohé žáky, ale ustanovení samostatného biskupství na Moravě naráželo na tuhý odpor německých biskupů. V moravské církvi tedy neutichl spor mezi kněžími latinského a slovanského obřadu, který se Metoděj pokusil řešit exkomunikací latinského nitranského biskupa Wichinga. Na jeho místo prosadil kněze domácího původu a svého nejschopnějšího žáka Gorazda.
Biskup Gorazd pocházel pravděpodobně z rodiny některého vlivného moravského velmože a sv. Metoděj ho systematicky vzdělával v liturgii, teologii, řečtině i latině, aby od počátku získal autoritu v celé církvi. Tento se zároveň intenzivně spolupodílel na literární činnosti v první moravské vysoké škole, určené k náboženskému vzdělávání slovanského kněžského dorostu a patřil také mezi Metodějovy pomocníky, kteří pomáhali překládat celou Bibli.
Po smrti sv. Metoděje se otevřeně vyhrotil vleklý spor mezi stoupenci slovanské a latinské liturgie. Kníže Svatopluk se nejprve pokusil vyjednat smír a svolal k sobě obě strany na schůzku, avšak proti Gorazdovi ostře vystoupil exkomunikovaný latinský biskup Wiching.
Poté co kníže Svatopluk jednal s římským císařem roku 885, změnil i kníže svůj přístup a snažil se zabezpečit dosažené úspěchy diplomatickou cestou. Toho využil biskup Wiching, který za tichého Svatoplukova souhlasu nechal na podzim 885 násilně vyhnat zastánce slovanské liturgie z Velké Moravy. Velké množství slovanských kněží, diákonů a nižších kleriků v čele s Gorazdem bylo označeno za „obtížné cizince“. Ta část slovanského kněžstva, která neodešla za hranice Velké Moravy, byla uvězněna a později prodána do otroctví.
Gorazd se tedy, jak uvádí tradice, uchýlil do Krakova a zemřel někdy na počátku 10. století. Spolu s ním si připomínáme i jeho druhy, kteří jako on byli v Římě vysvěceni na kněze a pracovali v duchovní správě na Velké Moravě do vyhoštění roku 885, kdy odešli do Bulharska, kam přinesli tehdy ještě pohanským Bulharům křesťanství. Byli to Kliment, Naum, Angelár a Sáva.
Západní - katolická církev si jejich památku i příkladu připomíná 27. července, východní – pravoslavná si pak jejich památku připomíná 9. srpna.
