Tvrzení, že lékařů je velký nedostatek je relativní, pokud objemy lékařské péče a tím nároků na lékaře jsou vzaty jako neměnné a jediné možné. Všichni víme, že to není pravda a že např. Velká Británie má na jednoho lékaře téměř dvojnásobek obyvatel. Podobné statistiky jen pro porovnání najdeme i u policie ( u nás 1 policista na 270 obyvatel, ve Finsku 750) u soudců – Japonsko stejný počet soudců na sedminásobek obyvatel, atd.. Náš expert na zdravotnictví pan MUDr. Havrda říká, že naše zdravotnické standardy jsou na vysoké úrovni a zároveň jsou rigorózní, stanovují např. kolik lékařů a s jakou kvalifikací musí být u té které operace, kolik zdravotních sester, kolik a s jakou kvalifikací musí být lékařů v konkrétní nemocnici aby mohly mít akreditované oddělení atd.. Zároveň zákoník práce určuje počet pracovních hodin či přesčasů, které smí lékař absolvovat za měsíc. Na tyto normy chybí celostátně velké množství lékařů i zdravotních sester, a aby vůbec pokryly akutní zdravotní případy trvale nedodržují předpisy a normy na vlastní rizika. Tento stav považujeme za neudržitelný. Já ho pokládám za obdobu komunistického režimu, když jsme žili v totalitě, ale ústavu a zákony jsme měli nejdemokratičtější na světě. Vláda ze sebe nemůže sejmout zodpovědnost tím, že jí přesune na lékaře a nemocnice, zejména když sama značnou měrou k tomuto stavu přispěla zrušením zdravotnických poplatků, a domnívám se že standardy počtů personálního obsazení určené direktivně jsou často motivovány potřebou vyvázání se ze zodpovědnosti a tím přehnané a nereálné.
Dodnes se stydím že jsem nemohl legálně za záchranu života( v neděli odpoledne) dát našemu zdravotnictví legálně nejméně 70 tisíc Kč. Zaměstnal jsem totiž 15 vysoce kvalifikovaných zdravotníků. Současný systém zdravotního pojištění je daní nikoliv pojištěním. Výše direktivně určovaného zdravotního pojištění je limitována ekonomickou únosností té nejméně majetné skupiny obyvatelstva. Já bych například uvítal, aby systém umožňoval vložení jakékoli částky peněz jako výraz vděčnosti za vynikající práci na vlastní účet vedený u zdravotní pojišťovny. Individuální pojistné smlouvy jsou totiž podmínkou dalších úvah, například že by lékař na základě našeho pověření uzavíral za nás konkrétní smlouvy např. stanovení cen jednotlivých zdravotnických úkonů. Zároveň by umožnily podstatně zvýšit objemy peněz do zdravotnictví investovaných.
Je nutné si uvědomit, že jsme desítky let těžili z existence jazykové bariéry, která často jako jediná za našich ekonomických možností držela často ty nejkvalifikovanější lékaře v Čechách. V současné době je bohužel realitou, že platí nabídka a poptávka lékařských služeb bez bariér a to nejen v rámci Evropy. Kromě nepružnosti systému zdravotního pojištění je proto třeba jasně říci, že zrušení i těch minimálních zdravotnických poplatků je nadále proto neudržitelné, evropskou normou i v těch nejbohatších zemích kryjí poplatky cca 20% nákladů na zdravotní péči. Je kontraproduktivní se snažit řešit investice do zdravotnického školství, které by možná v budoucnu přinesly větší počet absolventů a zaplnění mezer v personálním obsazení. Socialistické zdravotnictví, kde jsou zakázány peníze a každý si bere služby dle své potřeby nelze provozovat dlouhodobě v podmínkách demokracie. Chybí např. takzvané bolševické umístěnky kde každý absolvent musel nastoupit tam kam strana určila, chybí povinnost zaplatit náklady na studium při opuštění republiky atd.. Konkurovat na „trhu“ zdravotníků lze jenom pomocí platů.
Zároveň trváme na tom, že stát je povinen okamžitě zahájit nábor chybějících pracovních sil na všech úsecích hospodářství. Je nutné při schvalování státního rozpočtu přesunout 500 mil. Kč určených pro převýchovu muslimských interventů kteří tady prý ještě nejsou a vláda říká že je ani nepřijme, 1500 mil. určených pro „neziskovky“ předstírajících integraci Romů a okamžitě po odstranění administrativních bariér začít napravovat vlastní chyby. Zároveň nechápu, jak si v této situaci může vláda dovolit nabírat 15 – 30 tisíc nových úředníků, včetně absolventů lékařských oborů. Vypadá to jako sabotáž.
