Profesor Gerloch: Ústavní soud šel bezdůvodně na ruku Pavlovi

29.06.2026 12:05 | Rozhovor
autor: Radim Panenka

Ústavní soud neměl ve věci požadavku prezidenta Petra Pavla vydávat předběžné opatření, nebylo to namístě. Pro ParlamentníListy.cz to říká profesor Aleš Gerloch, ústavní právník, bývalý děkan Právnické fakulty a někdejší prorektor Univerzity Karlovy. Podle něj šli ústavní soudci svým rozhodnutím bezdůvodně na ruku prezidentu Pavlovi a jeho zájmům v politickém sporu s vládou.

Profesor Gerloch: Ústavní soud šel bezdůvodně na ruku Pavlovi
Foto: Hans Štembera
Popisek: Profesor Aleš Gerloch

Ústavní soud na základě žaloby prezidenta republiky uložil vládě, aby prezidentovi zajistila účast na summitu NATO, který se počátkem července uskuteční v Ankaře. Vláda dostala nařízeno vyřídit prezidentovi příslušnou akreditaci a poskytnout potřebnou součinnost, tedy jinými slovy zajistit letadlo apod. Překvapilo vás takové rozhodnutí? A můžeme ho bez veškeré pochybnosti považovat za legitimní?

Anketa

Je Petr Macinka arogantní?

90%
hlasovalo: 1247 lidí

Rozhodnutí Ústavního soudu v podobě předběžného opatření je překvapivé, jak zvolenou formou, tak rychlostí přijetí a zdůvodněním. Ve sporu o rozsah působnosti ústavních orgánů zákon o Ústavním soudu s takovou možností nepočítá. Není ani v obecných ustanoveních zákona, které by se použily na všechny druhy řízení. Ústavní soud se opřel o podpůrné použití občanského soudního řádu, což podle par. 63 je sice za určitých okolností možné, ale jeho použití musí být přiměřené. Nemělo by to vůbec být v této věci, OSŘ upravuje podle svého par.7 řízení ve věcech soukromoprávních vztahů, nikoliv vztahů státních orgánů.

Pokud jde o předběžné opatření, které (aspoň dle mého laického názoru) slouží jako mimořádný prostředek pro případy, kdy by mohlo prodlení způsobit nějakou vážnou újmu, jak jeho využití Ústavním soudem hodnotíte? Mohla snad vzniknout nějaká újma České republice či prezidentu republiky?

Je zřejmé, že nikoli. Z hlediska zastupování České republiky v mezinárodních vztazích je stejně legitimní, aby tak učinil jak prezident republiky, tak předseda vlády. Z formulace čl. 63/1 Ústavy neplyne, že Českou republiku zastupuje navenek výhradně prezident. Naopak, rozhodnutí prezidenta republiky vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády.

Touto možnou újmou se myslí újma vzniklá fyzické, anebo právnické osobě v režimu soukromého práva v důsledku nečinnosti dvou státních orgánů, vedoucích spor o tom, který z nich má rozhodnout věc někoho třetího. To není tato situace.

Prezident republiky nevystupuje v tomto sporu jako fyzická osoba, mající práva, které by vznikla či mohla vzniknout újma, ale jako tzv. monokratický státní orgán, vybavený Ústavou a zákony určitými pravomocemi. Tomu nepřímo svědčí i to, že není zastoupen advokátem, což osoby podle par.30 ZÚS být musí.

Ústavní soud předběžné opatření opřel jen o tvrzení, že zastoupení prezidenta republiky na summitu v Ankaře není neústavní a prezident republiky v minulosti Českou republiku zastupoval.

Sám jste uváděl, že prezident nemá s takovou žalobou u ÚS spíše šanci uspět. Stal se opak. Co to znamená? Máme brát jako novou normu, že ústavní soudci rozhodují místo vlády a té pouze ukládají, co má dělat?

Doufejme, že nikoli. Ústavní soud nerozhodoval ve věci samé. V minulosti byl přijat jen jeden nález (tedy finální rozhodnutí), a to těsnou většinou, že prezident republiky jmenuje samostatně podle jiného článku Ústavy (čl.62), nejen členy Bankovní rady ČNB, ale také guvernéra a viceguvernéry, i když ty jmenuje podle čl. 63/2 s kontrasignací premiéra. Argumentace té těsné většiny byla, že je nelogické, aby je musel jmenovat se souhlasem předsedy vlády, i když to z Ústavy jednoznačně vyplývá. Avšak podobný, jen obrácený režim, je právě u jmenování soudců Ústavního soudu, které prezident jmenuje se souhlasem Senátu, ale předsedu a místopředsedy soudu z řad těchto soudců již samostatně. Usnesení o předběžném opatření má jen jednorázovou a dočasnou platnost, nevytváří překážku věci pravomocně rozsouzené.

Premiér i ministr zahraničí hned po vyhlášení usnesení Ústavním soudem řekli, že ho respektují. Měli na výběr? Představíme-li si hypotetickou situaci, kdy Ústavní soud uloží například vládě něco, co je mimo rámec Ústavy, musí to vláda respektovat i tak?

V zásadě jsou rozhodnutí Ústavního soudu podle čl .89 Ústavy závazná pro všechny orgány a osoby.

Muselo by se jednat o případ, kdy Ústavní soud vůbec nemá pravomoc rozhodnout, anebo jde o rozhodnutí zcela zjevně protiústavní (tzv. nicotné). Opravné prostředky proti nim nejsou přípustné. Navíc ve věci rozhodovalo plénum. Jak jsme si vysvětlili výše, protože v tomto řízení nejde o ochranu subjektivního práva, nelze se ovšem domáhat ochrany ani u ESLP ve Štrasburku. Toto usnesení je tedy nedostatečně odůvodněné a celkově velmi sporné, ale nikoliv nicotné.

Je v pořádku, že vláda nebyla ke sporu přizvána, nemohla se vyjádřit a ústavní soudci předběžné opatření vydali bez toho?

Výjimečně je to možné, ale vydání předběžného opatření, jak je vysvětleno výše, nebylo namístě. Šlo bezdůvodně na ruku prezidentu republiky a jeho zájmu v politickém sporu s vládou. Celkově je tento postup nestandardní, vláda by nejspíše vznesla protiargumenty, se kterými by se soud musel vypořádat.

Celé je to stále nicméně "pouze" předběžné opatření a o kompetenční žalobě bude Ústavní soud jednat během následujících měsíců. Zvolili ústavní soudci správný postup? A je představitelné, aby konečné rozhodnutí ÚS bylo výrazně odlišné od toho, co již řekl v onom předběžném opatření?

Je to možné, pokud bude Ústavní soud respektovat Ústavu o sdílené kompetenci prezidenta s vládou podle ústavního režimu stanoveného v čl.63 a bude postupovat podle zákona o Ústavním soudu a zohlední také kompetenční zákon, podle něhož ústředním správním úřadem pro oblast zahraniční politiky je ministerstvo zahraničních věcí a pro oblast ozbrojených sil ministerstvo obrany.

Stále předpokládám, že finálně Ústavní soud nemůže rozhodnout, že cokoliv, co spadá pod režim čl. 63 může prezident republiky, jenž není ústavně odpovědný, činit samostatně, bez souhlasu předsedy vlády a potažmo vlády. Ostatně v minulosti byli prezidenti kritizováni již za to, že se zdráhali vyhovět některým návrhům, a to nejen podle čl. 63, ale i čl. 62 Ústavy.

Ústavní soud vládě uložil, aby zařídila, že prezident bude členem delegace. Nebylo už specifikováno postavení Petra Pavla v této delegaci, ani to, že mu musí být umožněno vést jednání apod. Vláda deklaruje, že šéfem delegace bude premiér, prezident naopak říká, že on coby hlava státu je vedoucím delegace automaticky. Jaké může mít tato situace řešení?

arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.

  • BPP
  • Profil není převzatý, články vkládá redakce.
  • prezident České republiky

Ústavní soud podle návrhu prezidenta republiky rozhodl, že bude členem delegace. Jak přesně bude tato delegace jednat, uvidíme po dnešním zasedání vlády. Prezident veřejně uvádí, že jeho názory jsou shodné s názory vlády, tak by tomu i v tomto ústavním režimu mělo být. Tomu odpovídá postup, kdy prezident bude tlumočit, zdůvodňovat a prosazovat stanovisko schválené vládou na oficiální části jednání Rady NATO a zdrží se i jinak artikulování odlišných názorů.

RNDr. Luděk Niedermayer byl položen dotaz

Ratifikace

Dobrý den, objektivně vzato, má vláda ratifikovat něco, s čím nesouhlasí, jen proto, že to jiná vláda před tím vyjednala? Ono dost možná je tu jiná vláda, protože právě s kroky té předchozí voliči nesouhlasili, nemyslíte? Ale je taky pravda, že by podle mě v důležitých věcech měla být větší shoda, a...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 17 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Profesor Gerloch: Ústavní soud šel bezdůvodně na ruku Pavlovi

12:05 Profesor Gerloch: Ústavní soud šel bezdůvodně na ruku Pavlovi

Ústavní soud neměl ve věci požadavku prezidenta Petra Pavla vydávat předběžné opatření, nebylo to na…