Týdeník
Respekt přišel na začátku týdne se skandálním odhalením, které mělo naznačit,
že exministr životního prostředí a místopředseda ODS Pavel Drobil se snažil
prostřednictvím státních zástupců zastavit šetření kauzy na Státním fondu
životního prostředí. Přestože titulek i titulní strana Respektu působí
bombasticky, časopis se dopustil mnoha zkratek, čímž dokázal, že mu o žádný
soud nejde – má už totiž o vině a nevině jasno.
Interpretace událostí, které se staly v restauraci při rozhovoru Libora
Michálka s Martinem Knetigem a schůzky Pavla Drobila s Liborem
Michálkem v jeho kanceláři je totiž jednostranná, účelová a zcela vytrhává
události z kontextu. Předně hovoří o případu jako „Kauze Drobil“, ačkoliv
v ní exministr za ODS nefiguruje. Jde o kauzu Martina Knetiga a Libora
Michálka, z nichž jeden se údajně snažil ovlivnit přidělení dotace a druhý
si jej nahrával. Že má Pavel Drobil za tyto osoby odpovědnost, je zřejmé, a
podle toho také konal, když je odvolal, nemůže však ručit za každou jejich větu
a každou schůzku, kterou absolvují. Nahrávky jednoznačnou souvislost mezi
rozhovorem těchto dvou pánů a Pavla Drobila vůbec nezmiňují.
Bez kontextu, bez souvislostí
Dalším novinářským přešlapem, kterým se Respekt vymkl svému novinářskému
povolání, je interpretace, co se stalo v poslanecké kanceláři Pavla
Drobila při jeho schůzce s Liborem Michálkem. Respekt doslova píše: „A –
jak dokazuje další nahrávka – když se o existenci tohoto svědectví (o vyvádění
peněz ze SFŽP – pozn. aut.) dozvěděl sám ministr Drobil, naléhal na Michálka,
aby zvukový záznam okamžitě zničil výměnou za křeslo náměstka.“ Informace
obsahuje dvě zjevné nepravdy, které událost posouvají do zcela jiného světla.
Předně – Pavel Drobil při rozhovoru s Liborem Michálkem nevěděl o obsahu
nahrávky, proto na něj ani nemohl reagovat. Věděl pouze o existenci jakéhosi
záznamu, nikoliv co na něm je. (navíc Michálka naváděl, aby s nahrávkou šel
na policii, což je informace velmi podstatná, teorii Respektu o korupčním
jednání exministra zásadně nabourává, Respekt jí však vůbec nezmínil). Proto je
zjevně pomýlená i interpretace, že za obsah nahrávky nabízel Liboru Michálkovi
post náměstka.
To je informace nejen nepravdivá, ale také vytržená z kontextu, což je v rozporu
s pobídkou Respektu o pár řádků níže, aby státní zástupci vyšetřovali případy uceleně.
Když to chce po soudcích, měl by stejné standardy práce aplikovat i na svoji
práci. V této souvislosti stojí za …. , že Respekt publikoval ve svém
vydání jen část dokumentu, což nahrává spekulaci, že je v něm něco, co
teorii týdeníku nenahrává. Jde-li Respektu o objektivní vyšetření kauzy, nechť jej
zveřejní celý.
Dalšího zkreslení se Respekt dopustil, když zcela pominul politický kontext, ve
kterém rozhovor Drobila s Michálkem probíhal, a to neutěšená situace na
SFŽP. Pokud by týdeník zveřejnil všechny okolnosti případu, zjistil by, že pozice
náměstka pro Michálka nebyla korupční nabídkou, jak se snaží vyvozovat, ale
personálním přesunem v rámci reorganizace resortu. Jinými slovy, pokud by
postupoval, jak mu radí státní nástupkyně Hercegová, vyšel by mu trochu jiný
obrázek. Je ale otázka, jestli to bylo záměrem redaktorů.
Bouře ve sklenici vody
Celou událost navíc Respekt posouvá do kontextu zcela nesouvisejících kauz IPB
a České pivo, v nichž mohlo dojít k pochybení, které však s „Kauzou
SFŽP“ nemají nic společného. Celý článek tak působí jako snaha diskreditovat celé
státní zastupitelství.
Únik informací novinářům zjevně ukazuje na problémy ve struktuře státního
zastupitelství, to bezpochyby. Že by z toho však Respekt musel dělat kauzu
politického ovlivňování nezávislého soudnictví, kterou hodil na místopředsedu
ODS Pavla Drobila, na to by musel mít mnohem více důkazů, než předložil.
