Mgr. Květoslav Přibil, (ODA)

  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,73. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

27.09.2017 20:42:10

Samospráva a státní správa pod jednou střechou byl jeden velký omyl

Samospráva a státní správa pod jednou střechou byl jeden velký omyl

A to se musí změnit. Samospráva musí být samostatná. Volají po tom obce i odborníci.

Když se zeptáte kteréhokoli starosty nebo starostky, co je nejvíce trápí v řízení jejich obcí a měst, odpovídají unisono – byrokratická zátěž a snaha státu čím dál víc do samosprávy obcí a měst mluvit a zasahovat. Pokud však nahlédnete do Ústavy České republiky, tak se tam v článku 8 dozvíte, že se zaručuje samospráva územních samosprávných celků. To znamená, že se zaručuje, že si samospráva bude moci sama rozhodovat. Pokud totiž použijeme pojem samospráva, pak územní samospráva je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem sám rozhodovat o svých záležitostech.

Příkladem územní samosprávy v České republice jsou obce jako základní územní samosprávné celky (a potom také kraje jako vyšší územní samosprávné celky). Ale zatímco v 90. letech se v obcích mohlo dít prakticky cokoli, dnes aby se zastupitelé naopak báli zvednout pro něco ruku, aby nebyli kriminalizováni, nebo aby jejich obec či město neskončilo u soudu – žalováno státem. Ano, až takovou pravomocí je nadáno ministerstvo vnitra – dát samosprávu k soudu. Zkrátka stát si osobuje právo říkat obcím a městům to, jak by měla nejlépe rozhodovat (bez jakéhokoli zákonného zmocnění), často také to, jak by rozhodovat neměla, ministerstvo vnitra vydává doporučení, která sice výslovně prohlašuje za nezávazná, ale jakmile se jimi obec či město neřídí, žene je k soudu.

A starostové a starostky jsou často zmateni. To proto, že v 90. letech se zvolil zdánlivě dobrý, úsporný a pro občana efektivní model – vše pod jednou střechou obecního úřadu. Samospráva i stát. A odtud pramení stovky problémů, protože nic horšího se nemohlo stát. Proč? Přestože je samospráva funkční už od roku 1990, občané dodnes nevnímají, a ani nemohou vnímat, co je to samospráva a co je to státní správa (protože vše je v jednom úřadě a často obojí agendu vykonávají stejní úředníci), neodlišují, čemu může a čemu nemůže velet starosta nebo primátor (typicky stavební úřad), a co naopak mohou samostatně rozhodovat obce a města svými orgány.

Je nutné dodat, že chaos v tom někdy má sama i obec či město, a jednotlivé působnosti (samostatnou a přenesenou) od sebe neodlišuje občas dokonce ani stát. Často a rád zasahuje do rozhodování orgánů obcí a měst v otázkách hospodaření s majetkem, stanovování cen, svými pracovníky kontroluje usnesení orgánů obcí a měst a hledá chyby (namísto aby samosprávě pomáhal), tedy postavil se do role vrchního kontrolora jak státní správy (což mu přísluší), ale rovněž do role kontrolora samosprávy, což mu v takovém rozsahu, jak koná, nepřísluší - ale přesto to dělá. Že tím zasahuje do ústavně chráněných práv samosprávy, to ho vůbec nezajímá.    

Bokem ponechávám to, že odpovědnost za výkon samosprávy i státní správy daným úřadem a orgány obcí a měst nese jen a jen samospráva, ze které si stát udělal „zaměstnance“ pro všechno. Tak volení zástupci často sklízejí kritiku za stát, který je v pozadí (třeba za práci stavebního úřadu), a sami jsou státem peskováni za formální chyby, nemluvě o trestních stíháních. Jak lze přitom vyčíst ze statistik, jen 20% stíhání je oprávněných. Policie a Státní zastupitelství tedy odvádí z 80% špatnou práci, a stíhá nevinné lidi, kteří se rozhodli pracovat pro svou obec či město.    

Tím, jak je pod jednou střechou státní správa a samospráva, si stát přisvojil zatěžovat obce a města byrokracií. A přetížená samospráva, než by zkoumala, zda to a to dělat musí (protože jde o státní správu), a to a to by dělat neměla (protože jde o samosprávu), raději dělá poslušně všechno. Protože samospráva je pracovitá, a nemá čas, až na odvážné výjimky, se soudit. Ono taky najít právníky, kteří samosprávě rozumějí, a mají odvahu postavit se státu, je velmi nesnadný úkol.   

Vše to završuje to, že Praha jako samospráva má dokonce svůj vlastní zákon – zákon o hlavním městě Praze. Jistěže hlavní město se svými částmi musí mít jinou úpravu než malé obce, města a statutární města. Ale nic nebrání tomu, aby to bylo všechno v jednom přehledném zákoně. Který ovšem bude řešit jen samosprávu, protože státní správa nemá v samosprávě co pohledávat. Stát by měl mít vlastní úřady (stavební, životní prostředí a další), obdobně jako má úřady práce, a na radnicích by měla být a rozhodovat jen samospráva zaručena Ústavou. Volají po tom mnozí právníci už léta, volá po tom samospráva sama. Jenže stát neslyší. Jak by taky slyšel, když obce jsou pro něj „levná pracovní síla“. A to by mělo skončit. Samospráva by měla být samosprávou, stát by jí do jejích věcí neměl mluvit, a sám si řešit svou agendu mimo obce. Jinak bude právo na samosprávu zakotvené v Ústavě jen bezobsažnou proklamací.

Pokud byste mi nevěřili, zeptejte se deseti občanů, zda ví, co je to samostatná a přenesená působnost obcí. Po 27 letech fungování samosprávy vám patrně správně neodpoví ani jeden. I to je vizitka srozumitelnosti naší legislativy. Samospráva by měla mít jednoduchá pravidla, protože by se v ní měli orientovat hlavně občané. Dnes s tím mají potíže i odborníci. A to se musí změnit.     

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama