dovolte mi také kratičkou úvahu na téma, které tady probíráme. Bude to mít tři krátké odstavce. Tím prvním bude svoboda, druhým budou nějaké zkušenosti a pak možná nějaké doporučení.
Bylo tady řečeno, že všichni, kteří tady budou obhajovat protikuřácké stanovisko, tak vám budou říkat nekuřte, nekuřte, jak je to nezdravé, tak to rozhodně ne. Já respektuji svobodu každého člověka – kuřte si jak chcete. A dokonce toto je moje úvodní věta v hodině občanské výchovy v 9. třídě, která samozřejmě končí tím, že by dítě mělo vědět, že kouřit nemá.
A také jim řeknu, ať si vezmou tužky a pera. A když budou dva kuřáci doma, tatínek a maminka, k tomu si dají večer pár piv, jak to tady popisujeme. Kolik utratíte denně, děti? Asi tak dvě stě korun, dvě krabičky cigaret a nějaké to pivo. Tak to násobte třiceti dny v měsíci, násobte to dvanácti měsíci a násobte to čtyřiceti lety svého aktivního života. A nikdo si nedovede, ani možná z vás, nyní představit, kolik milionů korun to je. Přesto je to volba – kuřte. Ale pak se nemůžete divit, a to je můj poznatek jako starosty, že každý rok přijde několik lidí, kteří bydlí v městských bytech a nejsou schopni platit nájemné. Nejsou schopni platit nájemné, přesto, že jsou zaměstnaní, ale jsou velmi silní kuřáci, neodpustí si po pěti, po šesti pivech denně. A to je priorita, a to nájemné přece nebudeme platit, nějak to dopadne. Dojde k exekutivnímu vystěhování z bytu. A co se pak stane? Máte odvahu říct, nestarejte se o tyto lidi, zavinili si to sami, je to jejich svobodné rozhodnutí, mají skončit život v příkopu? Asi ne, asi jim nabídneme místo v nějakém sociálním zařízení, které bude platit město nebo stát.
Chcete-li svobodu, tak si ji dotáhněte až do konce, do toho příkopu. Já říkám, že to tak být nemá. A v tomto případě si myslím, že je absurdní vyjádření o tom, že kuřáci jsou nějakou menšinou, kterou máme chránit To mi fakt připadá jako absurdní. Dovedu si představit, že máme chránit menšiny rasové, náboženské, všelijaké, ale že máme chránit kuřáky jako menšinu a zařadit je do nějakých chráněných menšin mi opravdu připadá absurdní.
Dva nebo tři krátké příběhy. Chodím do hospody na úplnou samotu, dva, tři kilometry od jakéhokoliv centra obce nebo města, je tam jediná. Od chvíle, kdy se přestalo kouřit, jsem nezaznamenal žádnou změnu, než tu, že přijdeme domů a nesmrdí nám kabáty. To je jediná změna, kterou jsem zaznamenal. Jinak jsou tam stejní lidé, schází se tam stejná společnost. Když si potřebují zakouřit, vyjdou si ven, a to je všecko, jinak se nestalo nic.
Oddělené kuřárny. Místo činu loňský rok, Štrbské pleso na Slovensku, kde to mají. Jdete se dvěma malými dětmi do rychlého občerstvení, vedle je sice oddělená kuřácká místnost, ale přijde tam šest lidí, zapálí si. A teď vám prozradím sladké tajemství, které je možná principem těchto věcí – kouř nejde uzavřít za dveře, ani za plentu, ani za dveře, nezastavíte ho ničím, možná skleněnými kukaněmi na letišti. Tam to sice funguje, ale neříkejte mi, že takové skleněné kukaně si udělá malá hospoda na venkově, aby se zachránila a bude mít oddělenou kuřárnu. Na to asi nebude.
Poslouchal jsem tady s dojetím příběhy, jak ti chlapi musejí s pivem jít 20 kroků a pak zase, když si jdou zakouřit, dalších 20 kroků, to je jako hrozná dřina. A mohu vám říct, že jsem objel se svými dětmi na výletech celou republiku, někdy na kole, někdy autem. A když jsem se zastavil v nějaké vesnici, měli jsme hlad nebo žízeň, otevřeli jsme dveře do restaurace nebo do hospody, tak kouř nás vyrazil ven a šli jsme si sednout na schody a koupili jsme si rohlík a kus šunky a vybalovali jsme to tam z papíru, aby se děcka najedla. To je tedy ochrana. A neříkám, že nás máte chránit. My si poradíme, my si prostě dáme šunku a rohlík v obchodě.
A můj návrh? Slíbil jsem vám na konci návrh. Vím, že to teď není formulace zákona. Ale kdybych měl navrhnout nějaký zákon, tak bude znít: Kuřáci, kuřte si jak chcete, ale nesmíte obtěžovat svým kouřením nekuřáka, za žádných okolností. A jinak si kuřte, jak chcete.
A vzpomínám si na situace, kdy jsem si zaplatil zájezd do Alp a sedl si s kafem a přijdou dva kuřáci a čvaňhají mi a foukají mi kouř do úst. A já se musím zvednout a já musím odejít. A to stejné se mi stane na pláži. Vedle se usadí dva kuřáci a já se musím zvednout a já musím odejít. Já jsem nikdy v životě neomezil žádného kuřáka na jeho právech. Tak mě, prosím, neomezujte na mých, zajistěte mi, ať nikdy nesmrdím vaším kouřem a já vás budu stoprocentně tolerovat. Stejně jako budu tolerovat někoho, kdo se bude šťourat v nose, je mi to úplně jedno, obrátím zrak, do té doby, pokud to po mně nezačne házet. V tu chvíli mi to vadí.
Děkuji vám za pozornost.
