Sotva přitom najdeme něco špatného na činnosti chovatelů, rybářů, hasičů či Sokolu; na dětských oddílech, ochraně památek i rozvoji současné nezávislé umělecké scény, na myslivcích, centrech ekologické výchovy, na trenérech malých fotbalistů či atletů nebo na divadelních ochotnících. Na těch, kteří pomáhají seniorům, zdravotně postiženým, bezdomovcům, uprchlíkům. Ano, to vše a mnohé jiné jsou naše české neziskovky. Jejich činnost nedokáže nahradit ani stát, ani podnikatel. U každé koruny, která se tímto směrem vydá, má stát striktní kontrolní mechanismy, na rozdíl od výdajů některých rezortů, samospráv či prezidentské kanceláře.

Dlouhodobě sleduji stav naší legislativy, konzultuji ho se svou Expertní pracovní skupinou pro neziskový sektor, kterou pravidelně svolávám do Senátu Parlamentu ČR a která funguje na bázi poradců jako dobrovolná a nehonorovaná aktivita. Tato skupina má jedenáct členů, monitoruje legislativu neziskového sektoru, reaguje na aktuální výzvy a diskutuje aktuální problémy.

Ráda bych, aby prezident ČR prokazoval vůči neziskovému sektoru úctu, a ne aby ho veřejně napadal.