Já sám patřím k těm, kdo by KSČM asi nikdy nevolili (stejně jako bych nikdy nevolil žádnou jinou ze současných parlamentních stran, snad jen s výjimkou SPD). Zejména duo kryptosluníčkářů Filip-Dolejš mě od jejich volby dost odrazuje. Přesto se nemohu nevyjádřit k té tragikomedii, kterou kolem této strany rozehrála pražská kavárna – či spíše, jak teď těm tragédům říkám, pražská cvokárna.
Prvním impulsem bylo Zemanovo oznámení, že se zúčastní sjezdu KSČM. Hned na to zareagoval předseda TOP 0,9 % Jiřina Moravcová Pospíšil, podle kterého tím „Zeman legitimizuje komunisty“. Pospíšil evidentně zapomíná na to, že to byl právě jeho spolustraník (a loutkovodič) Kalousek, který, tehdy ještě v barvách lidovců, prosazoval vládu podpořenou poslanci KSČM. Ať si tedy Pospíšil laskavě zamete před vlastním prahem.
A že Zeman prý legitimizuje komunisty? Ani nemusí. Komunisty totiž už dávno zlegitimizoval Václav Havel, který se po sametové taškařici zasadil, aby prominenti minulého režimu nebyli potrestáni – a mohli v klidu vyměnit placky KSČ za placky OF a rozlézt se do různých stran napříč politickým spektrem. Havlovo „nejsme jako oni“ způsobilo, že předlistopadoví komunisté pouze vyměnili pochlebování Východu za pochlebování Západu – a škodí naší politice a ekonomice dodnes.
A najdou se i přímo v pražské cvokárně. Třeba takový Tomáš Zima, rektor Univerzity Karlovy, hlasitý kritik prezidenta Zemana – a člen KSČ v letech 1983-1990. Nebo třeba Pavel Telička. Před listopadem komunista, dnes jeden z nejvlivnějších euromarxistů, který neúnavně pracuje na složitém chirurgickém zákroku – voperovat srdce Evropy do zadní části těla eurokomisařů. Proč tedy Pospíšil nekritizuje někoho z nich?
A tím to neskončilo. Zvolení Ondráčka, bývalého řadového esenbáka, do čela komise pro kontrolu GIBS, vyvolalo v pražské cvokárně další zděšení. Ihned byl aktivován systém strukturního řízení skrz neziskovky a podařilo se dostat na náměstí celkem dost protestujících lidí – čehož se zalekl Babiš, který se začal bát slovenského scénáře a v tu chvíli Ondráčka potopil. Tomu už nezbylo než rezignovat – jen pár dnů od svého zvolení do funkce.
(Malá vsuvka – 17. listopadu 2015, když jsme protestovali proti EU a islamizaci, nás bylo na náměstí ještě více. A tehdy nás policie rozehnala od Úřadu vlády stejnou silou, jako to udělal Ondráček v roce 1989, což už ale nikoho z pravdoláskařů nevzrušuje…)
Já se teď ptám – proč pražská cvokárna svolala protesty jen proti Ondráčkovi? Proč neprotestovali také proti Zimovi, Teličkovi – nebo koneckonců i proti Havlovi, kvůli němuž jsou všichni tito komunisté stále u koryt, a to často i v mnohem závažnějších funkcích?
Je zcela očividné, že pražská cvokárna vytahuje komunistického strašáka jen tehdy, když se jí to hodí – zatímco jindy jí komunisté vůbec nevadí a často se s nimi i ztotožňují. Tohle považuji za pokrytectví nejtěžšího kalibru.
Největším paradoxem je, že v KSČM po sametu zůstali (až na pár výjimek) spíše ti méně nebezpeční členové, zatímco ti skutečně radikální přelezli do jiných stran – a často i do nadnárodních institucí, kde prosazují svoje šílené neomarxistické vize. Dobře je to vidět třeba na Eurokomisi – proti ní vypadá naše KSČM jako spolek roztomile neškodných umírněných socialistů.
A proto, jakkoliv s KSČM nesouhlasím, tak bych tuto stranu nepovažoval za otevřenou hrozbu. Daleko více bych se obával třeba Pirátů, kteří jsou jednak mnohem více probruselští – a navíc se neštítí spolupracovat s extremistickou a krajně levicovou organizací Antifa, která v Německu útočí násilím na opozici.
Tématu pokrytectví pražské cvokárny jsem se věnoval i v osmém díle svého pravidelného pořadu ZVOSTRA, který naleznete zde:
