Dobrý den, děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych reagovala na pana poslance Munzara. Já už nebudu reprodukovat, abych nezdržovala váš drahocenný čas, svou písemnou odpověď, na kterou pan poslanec reaguje, ale budu reagovat přímo na jeho výtky k té odpovědi, kterou jsem mu zaslala písemně.
Pan poslanec se předmětnou interpelací domáhá informací, které se vztahují primárně k agendě náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, byť tedy teď hovořil ještě o kontrolách EET, zajišťovacích příkazech. Já zareaguji na všechno, i když úplně to tady připraveno nemám, nosím to v hlavě, takže věřím, že odpovím, co budu moci, na vaše poznámky.
Teď se soustředím na primární předmět jeho interpelace. Tato agenda je interpelována ve vztahu k pochybením úředníků Ministerstva financí, a dále se domáhá informací o daňovém řízení, a to zejména k zadržovacím a zajišťovacím příkazům. Informaci k daňovým řízením poskytlo Generální finanční ředitelství a pan poslanec také poukazuje ne neochotu ministerstva poskytnout požadované informace. Neochota to rozhodně není. Je to prostě nemožnost poskytnout tyto informace, a já vysvětlím, proč. A snažila jsem se to vysvětlit už i v té písemné interpelaci(?). Tam jsem uváděla, že náhrady škod podle zákona 82/1998 Sb., tedy o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, dále to budu nazývat ve zkratce už jenom "Zákon o náhradě škody", které hradí Ministerstvo financí, nejsou vždy spojeny s resortem Ministerstva financí. Spadá tam třeba i zbytková agenda podle § 6, odst. 3 zákona o náhradě škody, odpovědnost za Kancelář prezidenta republiky, za Ústavní soud a také takzvaná Simonova doktrína, což znamená, kdy Nejvyšší soud činí Ministerstvo financí odpovědným v případech, kde vystupuje více za náhradu odpovědných odvětvových ministerstev, a to i když žádné z nich není Ministerstvo financí.
Rozumějte, ta náhrada škody se vede s nějakým rezortem. Ale Nejvyšší soud rozhodne, že kompetentní k tomu aktivně být legitimován v tom sporu je Ministerstvo financí. A nejsou tedy vždy způsobena pochybením úředníka.
Také jsem se snažila vysvětlit, že Ministerstvo financí eviduje žádosti a soudní spory k uvedené agendě od roku 2011 a běžně informace poskytuje, jsou i na webových stránkách Ministerstva financí. Nicméně tyto evidence jsou vedeny pro potřeby Ministerstva financí. My nemáme žádnou zákonnou povinnost ji vést pro třetí subjekty. Proto ji vedeme pro svou potřebu. To znamená v takové struktuře a členění, které neodpovídá požadavkům třeba pana poslance, který mě interpeluje, ale odpovídá potřebám Ministerstva financí. Takže my si tu evidenci vedeme, když to řeknu, lidově řečeno o živých a mrtvých spisech. O tom, kdy to řízení bylo zahájeno, na základě čeho, v jaké se nachází fázi, zda bylo či nebylo skončeno. Protože jinou povinnost nemáme a děláme tu evidenci pro sebe tak, abychom efektivně tuto agendu zabezpečili. Takže takový postup nelze označovat jako neochotu. Neochotu bych vnímala tehdy, když bychom ty evidence měli a já je nechtěla vydat. Mohu vydat jenom to, co máme k dispozici. Nemáme žádnou zákonnou povinnost vést evidenci jinak. Vést evidenci jinak žádnou zákonnou povinnost nemáme.
A v podstatě když bych teď měla plně vyhovět vašim požadavkům, pane poslanče, tak to znamená, že musím z toho útvaru, vysoce kvalifikovaného útvaru, kde dělají vysoce erudovaní právníci, jejichž práce si nesmírně vážím, tak bych musela teď vyčlenit minimálně dva lidi, já jsem to s nimi konzultovala, a na několik měsíců je nechat zpracovávat ručně a vyhledávat tyto informace ve spisech. Já osobně toto za efektivní nevidím. A nabízím vám místo toho návštěvu na Ministerstvu financí, nabízím vám návštěvu na útvaru, který to zpracovává, ukážeme vám tu agendu, ukážeme vám cokoli vás bude zajímat. Ukážeme vám, jak vedeme tu evidenci pro potřeby Ministerstva financí a případně se domluvíme, co konkrétně by vás zajímalo a v jakém časovém horizontu jsme schopni to dodat. Ale bude to na úkor práce, že budou těm lidem stát jiné spisy. Upozorňuji, že je tam prostě dlouhodobě podstav, ale to je můj problém, tím vás nechci zatěžovat.
Pan poslanec tedy jasně formuluje otázky, tady je nakonec i zopakoval. A já odpovídám, že jsem tedy reagovala na dotaz, který se týká Ministerstva financí, Finanční správy a nikoliv Celní správy a více méně že v tuto chvíli nejsem schopna dát žádné bližší informace.
Ještě bych chtěla upřesnit k těm informacím. Předmětná agenda náhrad čítá 933 žádostí o náhradu škody od roku 2011 do roku 2017. Tyto jsou vedeny v základní evidenci v excelovém programu, který umožňuje omezeně dle nastavených kritérií vložená data týkající se žádostí ale ne soudních sporů filtrovat, řadit podle zadaných kritérií, neumožňuje to ani sčítat či dělat tam ten výběr tak, jak by pan poslanec více méně požadoval.
Dále je zde evidence soudních sporů, která je vedena od Fondu národního majetku převzatém v systému LOTUS, který však skoro vůbec neumožňuje jakékoliv filtrování a hromadné výstupy. A je třeba podotknout, že ne všechny žádosti se stanou předmětem soudního sporu. Protože v podstatě je podán podnět, jenom pro vaši informaci, a Ministerstvo financí navrhuje nebo více méně komunikuje s tím navrhovatelem stran náhrady škody. A mnohdy se stane, že on je spokojen s tím, jak ta komunikace probíhá, případně s navrženou náhradou škody nebo se s tím smíří a dále žádný soudní spor neaktivizuje. A samozřejmě znovu zmiňuji tak zvanou Simonovu doktrínu, že vstupujeme do sporů, které se vůbec netýkají rezortu Ministerstva financí a pouze tam vystupujeme jménem těchto jiných rezortů jiných orgánů.
Tedy znovu opakuji, že jednotlivá data jsou vedena v detailu, který vyhovuje potřebám Ministerstva financí, ale který nezohledňuje například rozlišení na agendy Generálního finančního ředitelství, Generálního ředitelství cel, vlastní agendu Ministerstva financí či tak zvanou zbytkovou agendu podle §6 odst.3 zákona o náhradách škod.
Rozlišuje tedy pouze na živé případy a případy ukončené a sleduje ta evidence, protože je pro potřeby Ministerstva financí, sleduje vlastně jednotlivé fáze průběhu soudního řízení tak, abychom si sledovali, že nedochází k žádným prodlevám nebo ke zmeškání zákonných lhůt.
Všechny požadavky nad rámec, a tento požadavek pana poslance je nad rámec evidencí tak jak je vedena, je proto nutné vyhledávat jednotlivě ručně circa v tisících spisech. Evidenci spisové služby EPD, to je vnitřní spisová služba Ministerstva financí, evidenci žádostí či evidenci soudních sporů toho tak zvaného LOTUSu, který jsme převzali. Některé spisy navíc jsou už archivovány, takže samozřejmě by to muselo být ručně vyhledáváno i v archívech.
Takové vyhledávání s ohledem na rozsah není možné, nebylo možné v třicetidenní lhůtě pro zpracování interpelace a je personálně náročné. Já to nemohu nechat vyhledávat třeba někoho, kdo pracuje pouze na podatelně nebo kdo pracuje v kanceláři, to musí skutečně dělat člověk znalý toho spisu a té agendy, aby věděl, co hledá.
Opakovaně nabízím osobní projednání, nabízím vám osobní návštěvu, kde vám ukážeme ty evidence a ukážeme prostě, jak ta evidence je vedena. A žádná zákonná povinnost vést tuto evidenci není, protože si ji zpracováváme pro sebe. Máme zákonnou povinnost dodržovat zákon a naplňovat jeho normy.
Ještě nad rámec této interpelace. Tady padlo více věcí, které už v té interpelaci jako takové nebyly uvedeny. Pokusím se aspoň stručně zareagovat.
Ptal jste se, jak by bylo naloženo s podnikatelem, který by nedodal nějaké evidence a jak tedy vlastně je možné, že Ministerstvo financí ty evidence nemá. To jsou přece úplně odlišné věci. Když se vede daňové řízení, tak se vede vždy v souladu se zákonem. A pokud je na principech dokazování, které jsou zakotveny v daňovém řádu. A pokud je po podnikateli požadována nějaká evidence, tak může být požadována pouze tehdy, pokud ji podle zákona má vést. Takže pokud takovou povinnou evidenci má vést a existuje řada evidencí, například evidence o příjmech a výdajích, včera jsme se tady bavili nebo předevčírem, čas hrozně letí, o účetnictví, kdo musí vést evidenci, kdo vede účetnictví. A to je třeba takový klasický příklad. Ale prosím vás, musíme přece odlišit velice striktně od problému, kdy si vede orgán veřejné správy evidenci pro svou potřebu. Nemá tuto povinnost ze zákona. Takže není povinen si vést analytiku jednotlivých soudních sporů, je povinen postupovat podle zákona o náhradě škod. A pokud máte pocit, že nepostupujeme, tak prosím oponujte na základě zákona. Ale neslučujme tedy věci, které spolu absolutně nesouvisí a které jsou tedy absolutně neslučitelné.
Zmínil jste tady tu populární krabičku TIC TACu, za kterou dostal podnikatel 15 tisíc korun pokuty v rámci kontroly EET. Nebudu zdržovat. Odkazuji, tady byla velká výhoda, že v podstatě ten podnikatel zbavil Finanční správu mlčenlivosti, takže každý z vás, kdo má zájem včetně vás, pane poslanče Munzare, najdete si podrobný popis tohoto případu, v jiných případech to možné není, protože je striktní povinnost mlčenlivosti, najdete si to na stránkách Finanční správy. Případně u těch tak zvaných Podnikatelských odborů, myslím, že to také tenkrát sdíleli, najdete to možná i na mých webových stránkách, kde je podrobné vysvětlení Finanční správy a samozřejmě na webových stránkách Finanční správy. Podnikatelské odbory, které zmiňujete, pořádně nevím, koho zastupují, ale to je teď nepodstatné. Podstatné je to, že Finanční správa zbavena mlčenlivosti mohla vysvětlit, jak to vlastně bylo. A nebylo to tak, jak říkáte. Tam bylo vedeno prostě řízení, velice stručně, nechci unavovat, každého odkazuji na podrobnou informaci, tam bylo zahájeno správní řízení, protože bylo zjištěno porušení zákona o evidenci tržeb. A protože to bylo první porušení, tak určitě by Finanční správa postupovala s ohledem na tyto skutečnosti, ona musí vždy vážit na misky vah všechny polehčující a přitěžující okolnosti. A zcela určitě by ta sankce byla minimální.
Jenomže v průběhu toho probíhajícího správního řízení na tu kontrolu zašla ještě víckrát a pokaždé zjistila porušení, a to byl tam důsledek, takže tam došlo prostě k pokračování v tom správním deliktu a já vás odkazuji na podrobné vysvětlení finanční správy.
Chtěla bych vás poprosit, abyste už nikdy nepoužíval, že pro, nevím, jestli jste to řekl, teď vám nechci něco podsouvat, jestli pro finanční správu nebo pro resort Ministerstva financí je každý podnikatel sprostý podezřelý. Nikdy jste to neslyšel z mých úst, nikdy to neuslyšíte, protože já si to nemyslím. A nemyslím si to ani poté, co jsem strávila skoro celý profesní život na finanční správě. Naopak si myslím, že většina je poctivých. Tak to, prosím, neříkejte a nepodsouvejte nám to. My bojujeme za tu většinu těch poctivých právě, aby měli rovné podmínky vůči těm nepoctivým, takže to už nechci a už se k tomu nebudu vyjadřovat, mě to prostě uráží, když tato slova jsou nám podsouvána.
Zajišťovací příkazy. Nevím, jestli už mám o tom hovořit, nebylo to ani primárně předmětem vaší interpelace, vy jste spíš cílil na to, kolik případů zajišťovacích příkazů došlo na odvolací řízení, následně na soud a následně případně se stalo předmětem náhrady škody. Tímhle číslem nedisponujeme, disponujeme souhrnným číslem, ale téma zajišťovacích příkazů, a zase odkážu vás na stránky zejména finanční správy. Tolikrát jako náměstkyně jsem byla v rozpočtovém výboru, byla jsem tehdy na vládě ještě jako náměstkyně, kde jsem prostě prezentovala spolu s generálním ředitelem Finanční správy statistiky a došlo tam k velmi významnému posunu. Finanční správa na podzim loňského roku vydala metodický pokyn, který najdete na jejích stránkách. Tam byly jednoznačně stanoveny podmínky. Ty zajišťovací příkazy, to jste řekl správně, jsou v zákoně od roku 1993. Ona už je znala, to vás ještě opravím, první republika, to není nic nového. A nakonec v trestních předpisech máme také něco podobného, že se zajišťuje majetek v průběhu trestního řízení. To není nic neobvyklého a skutečně ta finanční správa v poměru počtu plátců, protože se bavíme zejména o zajišťovacích příkazech na DPH, vás zajímají takové ty superrychlé zajišťovací příkazy, tak v poměru počtu plátců, kterých máme zhruba kolem půl milionu, tak jich bylo vydáno asi 0,03 %. Ale souhlasím s tím, že byť by byl jeden, který by neoprávněně firmu zlikvidoval, bylo by to špatně.
Probraly se tyto věci, je k tomu rozsáhlý analytický materiál, je metodický pokyn. Svolala jsem už jako ministryně v lednu 2018 expertní tým k daňovému řádu, který existuje na Ministerstvu financí několik let, jeho účastníky jsou předseda Nejvyššího správního soudu, nejvyšší státní zástupce, zástupci Ministerstva spravedlnosti, zástupci Ministerstva vnitra, samozřejmě financí, finanční správy a na řadu dalších expertů jsem..., soudci Nejvyššího správního soudu, zástupci Komory daňových poradců, což je samozřejmé, Advokátní komory a debatovali jsme problematiku zajišťovacích příkazů už s ohledem na tu novou metodiku. Ta metodika, shrnu to jednou větou, mění posun v tom, že ten zajišťovací příkaz, tak jak je koncipován v daňovém řádu, tak v podstatě znamená ve vazbě na speciální úpravu v DPH, že jsou-li naplněny podmínky, existuje-li odůvodněná obava, tak finanční správa doručí zajišťovací příkaz, např. hrozí to, že bude v nějaké budoucnosti doměřena daň a vlastně jsou obavy, že bude ta daň v budoucnu nevymahatelná, když to řeknu velmi stručně a velmi zjednodušeně, tak doručí tento zajišťovací příkaz a uloží okamžitě tomu subjektu vlastně plnit. A ten zajišťovací příkaz se ve velice krátké době, prostě téměř okamžitě po tom okamžiku doručení, stává vykonatelným a stává se exekučním titulem a ta finanční správa má legitimní nástroj pro to, aby exekuovala, a to byl ten kámen sporu, že v řadě případů k tomu přistoupila. A ta metodika právě mění tuto, a je závazná. Byť to není zákon, tak, protože už existuje dávno a roky nález Ústavního soudu, který říká, že pokud si orgán veřejné správy stanoví interním normativním pokynem určité postupy, tak je to prostě pro něho závazné a bylo by to porušení vlastně Ústavou zaručených práv, pokud nebyly dodržovány. Takže přestože to je metodika, tak je závazná, a tam se zásadně změnilo to, že finanční správa k tomuto může přistoupit pouze v případě, když se nebude jednat o živé firmy, tzn. budou to třeba různé, a takových je celá řada, prázdné schránky, které mají na účtě peníze, a bylo by jasné, že v době, kdy dojde k doměření daně, tak ty peníze prostě na účtech nebudou. Ale pokud se bude jednat o živou firmu, která má zaměstnance, která funguje, má portfolio, tak může přistoupit k tomuto kroku pouze tehdy, nebude-li možné vyčerpat jiné prostředky ochrany. A existují. Jsou to různé záruky, zástavní práva atd. Současně, a budu osobně psát dopis nové paní ministryni spravedlnosti, jsme uzavřeli s tím, že budu usilovat o to, aby ve spolupráci, ale je to v gesci Ministerstva spravedlnosti, protože teď, my jsem na tom samozřejmě pracovat začali, ale znovu napíši teď nové paní ministryni, iniciovat pozici tzv., nechytejte mě za slovo, je to pracovní název, nuceného zajišťovacího správce, tzn. nějaké osoby, která by v případě, kdy bude vydán zajišťovací příkaz, nezávislé osoby, zdůrazňuji, na resortu Ministerstva financí, která by dohlížela na zájmy jak toho podnikatele, tak státu. Nabízí se např. portfolio tzv. insolvenčních správců nebo něco obdobného. O tom musíme samozřejmě debatovat. Každopádně nikdy nechci a vždy budu proti tomu, aby to byla osoba jakkoli spojená s resortem Ministerstva financí a vyvolávalo to nějaký pocit podjatosti či závislosti.
V tuto chvíli si myslím, že jsem asi odpověděla na všechny vaše dotazy, znovu vám nabízím a zvu vás srdečně na Ministerstvo financí. Ukážu vám evidence, tak je tam vedeme, vedeme je pro potřeby Ministerstva financí, děláme všechno pro to, abychom dodržovali zákon, a nemůžeme si dovolit postupovat jinak. A pokud mi chcete vytknout porušení zákona nebo porušení zákonných povinností, učiňte tak, ale učiňte tak s oporou na obecně závazné předpisy. V opačném případě vám vyhovět z těchto důvodů, které jsem popsala, prostě a jednoduše nemohu. Děkuji vám za pozornost.
