Bylo to tehdy v roce 1998 rychlé? Měli jste vůbec přehled o tom, kdo s kým o sestavení vlády vyjednával? 
	Volby v roce 1998 vyhrál Miloš Zeman, tím musím začít. A jeho první 
plán byl dohodnout se na vládě s KDU-ČSL. Tehdy nám nabídl velkolepé 
podmínky. Jenže my jsme do toho sami jít nechtěli, takže jsme 
přemlouvali Unii Svobody, aby se do koalice přidala. Jeden den 
souhlasila, druhý den slib odvolává. A vzápětí už Miloš Zeman podepisuje
 opoziční smlouvu s Václavem Klausem. Jsem si jistý, že ji připravovali 
současně s jednáním s námi.
	Situace tedy neměla jen jediné východisko, na druhou stranu 
když ostatní strany nechtěly jít do koalice – v čem byla opoziční 
smlouva tak špatná? 
	Z mého pohledu nebyla opoziční smlouva nebezpečná sama o sobě, 
nehodnotím negativně to, že Klaus umožnil Zemanovi vznik vlády. Někdo 
vládnout musel. Ale ta smlouva byla nemravná v tom, že si pomocí ní 
chtěla sociální demokracie a ODS zajistit rozdělení moci navždy pouze 
mezi sebe. Jedna strana měla mít exekutivu a ta druhá kontrolní 
mechanismy. A aby to takto mohlo dlouhodobě fungovat, došlo k dramatické
 změně volebního zákona. V tom bylo to neštěstí. A ještě řeknu něco, co 
se možná lidem nebude líbit…
	Řekněte. 
	Ale je to tak. Hned po té, co opoziční smlouva vznikla, jsme jeli s 
Josefem Luxem (tehdejší předseda KDU-ČSL) a Mílou Výborným (tehdejší 
místopředseda KDU-ČSL) za Václavem Havlem do Lán a prosili jsme ho, aby 
Miloše Zemana premiérem nejmenoval. Chtěli jsme, aby počkal, až opadnou 
emoce. Určitě to nebyla jediná varianta. I tehdy by se našlo jiné, a 
nepochybně lepší, řešení. Ale Václav Havel nám nevyhověl, Zemana bez 
otálení jmenoval, a tím vládě v podstatě požehnal, ačkoliv se mu 
nelíbila. To vím.
	Co to znamenalo pro KDU-ČSL?
	Obrovsky složitou opozici. Měli jsme sice 9 procent, ale ani jednu 
funkci ve vedení Poslanecké sněmovny. Sociální demokraté, kteří dnes 
hovoří o proporcionálním zastoupení, si tenkrát rozdělili vedoucí pozice
 jen mezi sebe a ODS.
	Nakonec se ale podařilo vytvořit ještě ve spolupráci s dalšími 
středopravicovými stranami (Unií svobody, Demokratickou unií a Občanskou
 demokratickou aliancí) takzvanou Čtyřkoalici.
	Ano, byl to nadějný projekt, který by bez opoziční smlouvy asi 
nevznikl. Už v roce 1998 jsme uspěli v senátních volbách. Vítězství jsme
 potvrdili i v roce 2000 a navíc jsme v prvních krajských volbách 
získali 5 hejtmanů a desítku náměstků. Tedy pokud bych se mohl posunout 
do přítomnosti, tak bych potvrdil, že i současný politický marasmus může
 být motivem pro vznik něčeho nového, nadějného.






