V roce 2009 v Praze, během českého předsednictví EU, vznikla myšlenka vytvořit společné parlamentní shromáždění EU a zemí východního partnerství. Vznikl tak jakýsi malý parlament, složený ze šedesáti poslanců Evropského parlamentu a šedesáti, tedy po deseti z každé země východního partnerství. Vznik tohoto shromáždění dlouho komplikovala situace v Bělorusku. Evropská unie totiž neuznává volby v Bělorusku jako demokratické a odmítla účast poslanců parlamentu Běloruska. Do té doby, než proběhnou v Bělorusku demokratické volby, zasedá v parlamentním shromáždění EURONEST pouze 110 poslanců.

Parlamentní shromáždění bylo oficiálně vytvořeno v květnu 2011 a nyní, v září, se poprvé sešlo ke svému řádnému jednání. Jako předseda delegace Evropského parlamentu pro spolupráci s parlamenty Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie jsem členem tohoto shromáždění a současně členem jeho širšího vedení.

Parlamentní shromáždění vytvořilo několik výborů, podobně jak tomu je v parlamentech. Výbory se sešly a navrhly první témata, kterými se budou zabývat. Jak výbory, tak parlamentní shromáždění se budou scházet dvakrát ročně.

První řádné jednání Parlamentního shromáždění EURONEST nebylo jednoduché. Pokaždé, když se poprvé sejdou lidé, kteří se navzájem neznají, hovoří různými jazyky, mají různá zázemí a především nesou tíhu odpovědnosti hájit zájmy své země a svých voličů, setkáme se s nedůvěrou a velkou rezervovaností. Svým dílem k tomu přispěly i organizační nedokonalosti, které provází každý začátek.

Parlamentní shromáždění na svém prvním jednání nakonec nedokázalo přijmout vůbec žádné usnesení. K návrhu usnesení bylo podáno mnoho návrhů na změny, často velice kontroverzních. Do jednání se zásadním způsobem promítl dlouhodobý konflikt Arménie a Ázerbájdžánu - Náhorní Karabach.

Osobně nepokládám jasný neúspěch jednání za fatální. Potvrzuje se, že spolupráce není a nebude jednoduchá. Ani EURONEST, ani jeho Parlamentní shromáždění nemůže nahradit vztahy mezi jednotlivými státy, jak Evropské unie, tak zemí východního partnerství. Nepochybným přínosem je však skutečnost, že všechny země jasně deklarují zájem na spolupráci, zájem na dobrých sousedských vztazích. Cením si i toho, že poslanci jednotlivých parlamentů se spolu schází kolem jednoho stolu, vyměňují si názory a svým způsobem se spolu učí mluvit. Je před námi dlouhá cesta, ale shodli jsme se, že po ní chceme jít dál.