Je dobré položit si otázku, zda těmto představitelům jde jen o zdvořilostní návštěvu nebo pouze využili tohoto výročí a budou kárat neposlušnou ovečku ČR a hnát ji pěkně do poslušného stáda EU a připomenou ji, zač je toho loket pokud nebude poslouchat nebo nám budou nutit přijmout děti, které žijí v Sýrii a jsou potomky francouzských radikálů, kteří působili v řadách organizace Islámský stát? Řekněme si ani jeden z představitelů nepřeje nějaké samostatnosti národů a už vůbec ne suverenitě. Jak velký tlak bude vyvinut na Andreje Babiše? V příštích dnech by se totiž měla projednat ratifikace Istambulské úmluvy a my se budeme muset rozhodnout, zda půjdeme po vzoru Slovenska, které zásadně odmítlo tuto úmluvu letos v lednu podepsat.

Tato úmluva se nedá nazvat jinak, než ,,genderová ideologie‘‘. Proti této úmluvě co se tváří jako ochránkyně ženských práv a jde prý proti násilí na ženách je mnoho protestů a vyvolává v Česku rozporuplné reakce. Úmluva byla přijata už v roce 2011 Výborem ministrů Rady Evropy v Istanbulu. Podepsalo jí 46 zemí, ratifikovalo zatím 32. Mezi zeměmi, které dosud neratifikovaly, je vedle Česka například také Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Řecko, Litva, Lotyšsko, Velká Británie a Irsko. V Istambulské úmluvě je kritizováno, to že je postoj muže a ženy velice ideologicky pojímán.

Odpůrci se obávají  přesunu některých kompetencí na neziskový sektor či z dopadů na vzdělávací systém. Ve své Svatováclavském kázání zaujal i negativní stanovisko katolický kněz Mons. prof. PhDr. Petr Piťha CSc., doctor honoris causa při slavnostní Svatováclavské mši svaté v katedrále sv. Víta. Kdo toto kázání slyšel, pozoruje světové dění a začetl se trochu více do Istambulské úmluvy, dal zcela jistě panu profesorovi za pravdu. Pan profesor viděl totiž poněkud dál, než jeden rok dopředu. Jde o jasný útok na tradiční rodinu. Připomeňme si, že právě Jiří Dienstbier (ČSSD), někdejší ministr pro lidská práva se výrazně zasadil o to, že právě Sobotkova vláda tuto úmluvu už v roce 2016 přijala.

Je třeba podotknout, že v ČR je tato úmluva ohledně domácího násilí páchaného na ženách zcela zbytečná. Celou tuto problematiku násilí páchaného na ženách a domácího násilí je možné velice dobře řešit i formou vnitrostátních právních předpisů. A, tak se naskýtá otázka k čemu opravdu, bude Istambulská úmluva sloužit. Neziskové organizace budou mít více pravomocí, než stát?