Vážení páni prezidenti, dámy a pánové,
po celý letošní rok si připomínáme naše společná osmičková výročí. Bylo to právě 28. října, kdy v nejistých časech na sklonku do té doby největšího válečného konfliktu v historii vznikl československý stát a o pouhé dva dny později byla právě zde, v Turčianském Sv. Martine, na zakládajícím shromáždění Slovenské národní rady, přijata Martinská deklarace, která potvrdila vznik společného československého státu a zahájila tak naši společnou moderní historii.
Tehdy se zde sešli lidé různého politického přesvědčení, názorového zakotvení i konfesní orientace. Bylo to však mimořádné období, kdy se jednalo o nalezení důležitého konsensu pro zájmy slovenského národa a protichůdnosti šly stranou.
Obdobný přístup provázel i počátek soužití našich národů v Československém státě.
Přes všechny následné problémy, různé zájmy a názory, byla první Československá republika úspěšný projekt a proto je naše úcta otcům zakladatelům, za všechny zmíním T. G. Masaryka a M. R. Štefánika, opodstatněná.
Československo patřilo sice mezi hospodářsky vyspělé a prosperující země na evropské i světové poměry, ale vzájemné soužití našich národů nebylo bezproblémové.
Koncem roku 1989 jsme zažili obdobnou atmosféru jako v říjnu 1918.
Spory a různost názorů šly stranou a společně jsme obnovili demokratický stát bez diktátu cizích mocností.
Problémy v soužití našich národů se však ani po roce 1990 nedařilo úspěšně řešit a překonat.
Z tohoto pohledu bylo naše pokojné a kultivované rozdělení na dva samostatné státy logické řešení.
S určitou nadsázkou mohu říci, že až v r. 1993 se podařilo naplnit ideje, které vedly k přijetí Pittsburské dohody a Martinské deklarace.
Vztahy našich dvou samostatných národů jsou přátelské, bratrské, vzájemně se podporujeme, úzce spolupracujeme v rámci V4 a Evropské unii, máme se rádi a vážíme si toho.
Považuji za správné, že se události uplynulých let stále připomínají, protože si myslím, že je velmi důležité mít na paměti významné, ba klíčové příběhy nedávné historie a uvědomit si, že dnes sklízíme plody činů našich předchůdců, a našich prarodičů a že jsme to právě my, kdo dnes utváříme naši společnou budoucnost.
Přeji si a věřím, že bude úspěšná.
