K nejbližší vesnici je to cca 3 kilometry, a pokud chcete jít do sámošky, musíte ještě vyšplhat na vršek kopce, kde stojí (protože kdyby byla pod kopcem, tak by si očividně zákazníci nepřipadali, jakože vynaložili dostatečné úsilí se tam dostat). Zlitý potem jsem došel k obchodu, podíval se na dveře  a… uviděl ceduli s úžasným nápisem “od 1.7. uzavřeno.”

Obchůdek v této vesnici (po kterém byla dokonce pojmenována i zdejší autobusová zastávka) patří mezi jeden ze zhruba 1100 venkovských obchodů, které jsou každoročně uzavřeny. To snižuje zásadním způsobem kvalitu života řádově tisíců obyvatel, z nichž mnozí jsou v důchodovém věku, tedy bez reálně uskutečnitelné možnosti se přestěhovat do větších obcí. Mladší lidé pochopitelně odcházejí za prací a jejich kupní sílu následují i zbývající služby. Tu hospoda, tu doktor, tu kadeřnice.

Více než 55 % všech obcí v České republice má pod 500 obyvatel, a právě ty jsou nejvíce ohrožené odlivem služeb. Některé kraje si sice problém začínají uvědomovat (třeba Plzeňský, Jihomoravský a Vysočina) a místním prodejnám potravin umožňují zažádat o dotaci až 70 000 Kč ročně, ovšem nedá se mluvit o chuti řešit další příčiny tohoto problému. Řada živnostníků, ať už na venkově nebo ve městech, nemůže konkurovat řetězcům ani cenou ani šířkou sortimentu. Peníze, které zákazníci ušetří v hypermarketech se ovšem prodraží - místo toho, aby zůstaly v obci nebo v regionu, tak odtečou do kapes akcionářů nadnárodní společnosti a místní už je nikdy neuvidí. Únik financí z regionů přitom není nic nového - náš právní systém ale stále nenašel efektivní způsob, jak tomu zabránit podporou lokální spotřeby. Ať už jde o zvýhodnění družstevnictví, dotování místní produkce nebo ekonomické poradenství pro mikropodniky, možností je víc než dost.

Andrej Bóna

kandidát č. 2 do EP za KSČM - Česká levice společně!